Z pestré nabídky turnajů U15 třetího zářijového víkendu padla volba dvojice Tom Orlík – Petr Krejčí na pro nás trochu exotickou destinaci jménem Aš. Poznávat krásy námi dosud nenavštíveného nejzápadnějšího výběžku republiky a kvalitu převážně západočeských soupeřů jsme vyrazili s laskavým svolením trenérky Diany, která kluky uvolnila z tréninku, už v pátečním podvečeru. Vzhledem k trochu náročnějšímu cestování a nutnosti prezentace v hale už v poměrně časných ranních hodinách jsme využili pohostinnosti Nachtmim doporučeného penzionu a volili variantu s přespáním v blízkosti cílové destinace. Zlé jazyky přitom hovoří o tzv. pánské jízdě – k tomu lze jen dodat, že pivo bylo slušně ošetřené, večeře doslova excelentní a útulné pokojíky neměly chybu, nicméně spát jsme šli disciplinovaně chvíli po dvaadvacáté hodině. Tato varianta určitě přispěla k pohodě obou kluků, i díky které si přivážejí na Prosek každý nějaký ten cenný kov.
Mix – čtvrtfinále pro Toma
Úvodní disciplína, mix, je u obou lehce introvertních kluků zřejmě ta nejméně oblíbená a dosažené výsledky v ní byly nejslabší.
Petr nastoupil po boku karlovarské Viky Hoffmanové. Sice se vyhnuli předkolu, ale hned v tom prvním podlehli ponejvíce vinou většího množství nevynucených chyb v zápase typu „houpačka“ jistějšímu nejdeckému páru Michal Bršťák – Anna Gruberová 17:21, 21:10, 15:21.
Tom spojil síly stejně jako v březnu na Kladně s plzeňskou Markétou Fuchsovou a vedlo se jim o kolo lépe. V boji o postup do čtvrtfinále jasně přehráli výkonnostně trochu nesourodou dvojici Ladislav Lešťák – Heidi Pham Thi 21:6, 21:9, v něm už ale (po boji) padli s česko-německým párem Dominik Kováč – Hannah Berge 21:23, 18:21.
Singl – stříbro pro Toma, čtvrtfinále pro Petra
Tom sice nebyl mezi nasazenou čtveřicí, avšak los byl k němu milosrdný – nečekalo ho předkolo a na papíře bylo semifinále hratelné. Papírové předpoklady také Tom naplnil více než měrou vrchovatou. V boji o postup mezi osm i přes počáteční hledání přehrál domácího Ladislava Zemanoviče 21:14, 21:7, ve čtvrtfinále si zdravě věřil a následně i poradil s dalším domácím zástupcem, Lukášem Badem 21:15, 21:10. V semifinále čekala na Toma nasazená turnajová dvojka, Matěj Šilhan z Nejdku, 28.hráč žebříčku. A Tom se v něm vzepřel papírovým předpokladům a po výborném výkonu udolal sebevědomého soka 22:20, 21:17. Zejména koncovka prvního setu byla pro osud utkání klíčová – Matěj v ní vedl už 18:14 a zdálo se, že vede set k výhře, Tom však sérií šesti bodů set otočil ve svůj prospěch, aby za stavu 20:18 po krásné výměně skončil jeho dlouhý míč snad pět centimetrů za zadní čarou. Matěj následně vyrovnal na 20:20, ale poslední dva míče přeci jen patřily Tomovi. I ve druhém setu Tom smazal čtyřbodové manko (8:12) a v jeho druhé polovině už utkání kontroloval. Zlatá laťka však už visela příliš vysoko. Turnajová jednička a osmý hráč žebříčku U15, radotínský Dan Fürst, stál herně přeci jen znatelně výš než všichni ostatní hráči (potvrdil to i vítězstvím po boku Natálie Štěříkové v mixu, do deblu nenastoupil). Přesto s ním Tom svedl alespoň v prvním setu skvělou bitvu, až do stavu 16:16 to byla přetahovaná o každý bod. Chytrost Tomáše proti razanci a síle Dana. Za stavu 16:16 však radotínský borec prokázal pevnější nervy, Tom se nevyvaroval tří zdánlivě nevynucených chyb a prohrál 17:21. Ve druhém setu (9:21) už Dan na kurtu s razancí sobě vlastní dominoval, Tomáš odešel trochu psychicky i fyzicky. Přesto je stříbro výsledkem nad očekávání.
Petr musel o účast v elitní šestnáctce bojovat v předkole proti silnému soupeři, sebevědomému a skoro o sedmdesát míst v žebříčku lépe postavenému domácímu Dominiku Kováčovi, Tomovu přemožiteli z mixu. I přes tradičně velkou nervozitu a zbytečně trochu poraženeckou náladu Petr tentokrát ustál tlak svého prvního singlového zápasu a trpělivější hrou (odhodlal-li se k ní) zdolal svého dost zbrklého ašského soka 21:15, 21:15. Ve druhém zápase ho čekal při vší úctě k soupeři úkol výrazně snazší a Petr měl při výhře 21:3, 21:9 nad Oliverem Sudou čas i na procvičení některých herních kombinací. Čtvrtfinále pak byla pro Petra konečná, Ladislavu Lešťákovi, nasazené turnajové trojce z Nejdku však vzdoroval srdnatě a i přes prohru 15:21, 17:21 mohl být se svým singlovým vystoupením spokojen.
Debl – bronz se počítá
V deblu se prezentovalo pouze devět dvojic, Petr s Tomášem se jako nasazené čtyřky vyhnuli zápasu předkola a tak medaile byla skoro povinností. Což kluci také naplnili i přes trochu zmrzlý výkon čtvrtfinálovým vítězstvím nad domácí dvojicí Ladislav Zemanovič, Jan Kočárník 21:14, 21:10.
Semifinále bylo bohužel konečnou. Přesto výkon proti nasazeným turnajovým jedničkám, sehranému páru z Nejdku Matěj Šilhan – Ladislav Lešťák nebyl, zejména ve druhém a až na koncovku i třetím setu, vůbec marný. Petr s Tomem začali semifinálový zápas oblíbeným příměrem tenisty Radka Štěpánka doslova „strašidelně“ a první bod, a to ještě se šťastnou pomocí pásky, urvali až za stavu 0:8. Konečný výsledek prvního setu 10:21 plný spousty nevynucených chyb našich kluků, zkažených podání či špatných příjmů, předjímal, že tohle bude rychlý proces. Badminton je však nevyzpytatelný sport a ve druhém setu jakoby někdo mávnul kouzelným proutkem. Rázem byl Petra s Tomem plný kurt, přesné míče, pevná obrana, deblová souhra, doplňování se, možná trochu sebeuspokojení soupeře ze skóre prvního setu a rázem byl na světě navlas stejný výsledek – 21:10. Ano, tohle byl výkon potvrzující v našich očích perspektivu kluků. Jenže, jak už to v badmintonu na této úrovni a v těchto kategoriích často bývá, třetí set byl zase o něčem trochu jiném. Zkušená dvojice z Nejdku se dokázala na začátku třetího setu vzpamatovat, Petr s Tomem bohužel neudrželi vysoký standard setu druhého na konstantní vlně a rázem to zase byli oni, kdo tahal za kratší konec. Od začátku si nechali odskočit soupeře na dvoj- trojbodový rozdíl a ten se jim za celé třetí dějství nepodařilo smazat. Skvělé míče střídalo bohužel opět vyšší procento nevynucených chyb. Naposledy se dokázali na dva body přiblížit v koncovce setu ze 13:17 na 15:17, ale to byla labutí píseň, soupeři odskočili na 15:19 a za stavu 16:20 (dvacátý bod darovaný špatným servisem) proměnili útokem na tělo hned první mečbol. Dvojice z Nejdku pak celý turnaj vyhrála, ve finále si snadno poradila s domácí dvojicí Dominik Kováč – Adam Wágner ve dvou jasných setech.
Co říci závěrem? S bilancí jednoho stříbra a jednoho bronzu jsme myslím zanechali zaznamenání hodnou stopu na samém západě republiky. Oba kluci si turnaj užili, zdárně reprezentovali prosecké barvy a i přes svěšené hlavy a smutek po prohraném deblovém semifinále se vraceli do Prahy se ctí, alespoň v našich rodičovských očích. Do Aše pak letí poděkování za skvěle organizovaný turnaj v krásném prostředí místní haly. Naskytne-li se šance ještě někdy v budoucnu, rádi se na místo činu vrátíme.
No Comments Yet