Z nabídky dvojice otevřených turnajů U15 posledního plnohodnotného březnového víkendu Aš/Jihlava padla volba hned šestice našich hráčů a hráček na exotickou a vzdálenou destinaci v nejzápadnějším výběžku republiky. Svou roli sehrály pozitivní zkušenosti, které s turnajem v Aši získali před půl rokem naši průzkumníci Tom Orlík a Petr Krejčí, kteří nemohli chybět ani tentokrát a přibrali do party Pepu Rákosníka, Verču Tvrdíkovou, Natku Starou a Káju Nachtmanovou. Kája se k výpravě se svým neozbrojeným trenérsky kvalifikovaným doprovodem přidala až na místě konání, zbývající pětice v doprovodu pečlivě vybraných rodičů a s laskavým svolením trenérů Tomáše P. a Didi tolerujících neúčast svých svěřenců na tréninku vyrazila již v pátečním odpoledni. Vzhledem k časově trochu náročnějšímu cestování a nutnosti prezentace v hale už v poměrně časných ranních sobotních hodinách jsme využili možnosti přespat v blízkosti Františkových Lázní ve vybraném penzionu. Rodičovsko/hráčský kolektiv byl utužen společnou večeří a následným bowlingovým kláním, při kterém pan Orlík musel zaskočit jako vkusný doplněk dívčího družstva (slušelo mu to), Verča se přesvědčila, že hodit kouli do žlábku ještě nemusí nutně znamenat nulu v počtu shozených kuželek a Pepa dal vzpomenout na legendární oštěpařský styl Tea Pitkämäkiho (spočívající v dopadu po odhozu náčiní – oštěpu, v případě Pepy koule – na ruce a břicho, což bylo něco pro bowlingové fajnšmekry). To vše se odrazilo na pohodě, s jakou prosecká výprava dorazila čeřit v sobotu ráno ašské badmintonové vody. A čeřila je statečně a navýsost úspěšně, protože se před sobotní půlnocí vrátila do Prahy se ziskem devíti sad cenných kovů – jedné zlaté, čtyř stříbrných a čtyř bronzových.
Mixový mAŠakr na úvod aneb (takřka) parádní prosecká disciplína
Turnajová sestava tři plus tři nám dávala možnost vystačit si v mixu vlastními silami a to bylo jenom dobře. Všechny tři naše páry se nakonec protlačily v konkurenci devatenácti párů na stupně vítězů, čímž prokázali, že mix je naší silnou disciplínou. Všemu chyběla nakonec jen třešnička na dortu v podobě zlata, ale stříbro a dva bronzy jsou taky výborné.
Asi nejméně se čekalo od páru Verča – Petr. Jejich teprve páté společné mixové vystoupení, navíc společně tuto disciplínu trénují minimálně. Do turnaje vstoupili jako nasazený pár 5/8 výhrou nad sice nenasazeným, ale celkově docela silným karlovarským párem Tereza Korčmarošová – Daniel Moura de Andrade a byť se k vítězství 21:14 a 21:19 zejména ve druhém setu trochu protrápili, výhra se počítala a zvedla naší dvojici sebevědomí. Natolik, že přidali ve čtvrtfinále další výhru – nad nasazeným párem 3/4 Klára Benediktová – Jan Štaffl. Do obou setů vstoupili Verča s Petrem mizerně a v obou záhy prohrávali 3:8, pak se ale dvakrát obdivuhodně zvedli a po výhře 21:15, 21:18 si mohli spokojeně plácnout nad svým prvním společným postupem do semifinále. V něm se bohužel museli postavit svým oddílovým spoluhráčům a turnajovým jedničkám, Natce s Tomem. Vyrovnaný zápas se hrál jen do stavu 12:12 v prvním setu a někteří z toho trochu ohlodávali dřevěné zábradlí na galerii. Pak už se mixový stroj N+T rozjel na plné obrátky, rozdíl v sehranosti obou párů byl stále víc markantní – 21:15 a 21:6 pro Naty s Tomem. Přesto první společný bronz pro Verču s Petrem není neúspěch.
To Pepa s Kájou už mají za sebou nejednu společnou bitvu a společně také hájili jako nasazený pár 3/4 své renomé i v Aši. S jistotou zvládli první kolo proti domácí dvojici Julie Weinmannová – Ladislav Zemanovič (21:11, 21:7) a v exhibičním tempu a s hlasitými Pepovými komentáři i čtvrtfinále proti plzeňským Báře Šenfeldové a Tomáši Kretkovi (21:15, 21:9). V semifinále se pak Kája po boku Pepy musela postavit své deblové parťačce a kamarádce Tině Kozempelové hrající v páru s oddílovým partnerem Michalem Seidlem (kteří mimochodem ve čtvrtfinále utekli z mečbolů domácím želízkům v ohni, páru Flachsová – Kováč) a po hezkém boji 13:21, 21:15 a 17:21 se z postupu do finále radoval mostecký pár, zatímco na Káju s Pepou zbyl bronz.
Naty s Tomem byli naše největší mixovou nadějí, nasazený pár číslo jedna. Domácí sourozenci Pohlotovi odehráli mix spíš na zkušenou – 21:4 a 21:5. Radotínští Klára Klímová s Adamem Králem prověřili náš pár výrazně více, po výhře 21:18 a 21:15 však pokračoval dál náš pár. O semifinále proti Verče s Petrem již řeč byla. Ve finále čekali přemožitelé Káji a Pepy, Tina Kozempelová s Michalem Seidlem. Finále ukázalo, jak je badminton nevyzpytatelný a naší dvojici ukázal (bohužel zase, po smolných porážkách v Hradci a Radonicích, ale ono se to zlomí) odvrácenou tvář. Naty s Tomem získali první set 21:15 a ve druhém mířili za kýženým a vysněným titulem – vedli 17:13. Ale pak jako když Harry Potter mávnul kouzelnou hůlkou – série osmi bodů pro mostecký pár, 17:21, vyrovnání na 1:1 a viditelně poněkud z míry vyvedení Naty s Tomem ve třetím setu tahají za kratší konec. První mečbol ještě odvracejí, ten druhý už mostecký pár proměňuje – 17:21. Zklamání se bohužel dá krájet dranžírákem, trocha slz, ale nedá se nic dělat, jedeme dál. I stříbro je moc hezkým výsledkem, Naty s Tomem jsou pořád ještě na začátku a každá taková zkušenost je posílí.
Verčina stříbrná vlAŠtovka
Kája bojovala, ale asi od sebe, soudě podle zklamání ve tváři, čekala malinko více. Úvodní duel proti mladičké nejdecké Adéle Dvořáčkové zvládla s jistotou 21:8 a 21:12, ale ve čtvrtfinále bohužel nenašla ten správný recept na přesnější hru karlovarské Viky Hoffmanové a v trochu nezvyklém prostředí kurtu číslo pět prohrála 19:21, 16:21. Příště bude určitě lépe!
Natka na úvod vyprovodila s kvapíkem z kurtu radotínskou Kláru Klímovou výsledkem 21:14, 21:5. Do čtvrtfinále nastupovala s čerstvým zklamáním z prohraného finále mixu a musela čelit nasazené hráčce 3/4, doubravecké Báře Šenfeldové. Obě hráčky dělí v žebříčku dvě příčky a skutečnost tomu odpovídala – hrál se naprosto vyrovnaný zápas plný dlouhých a fyzicky náročných výměn. Obě děvčata si hrábla ve třech setech na dno, postup by si zasloužily obě, leč dál mohla jen jedna. První set urvala Naty v koncovce 22:20 proměněným třetím setbolem a ve druhém o pauze vedla 11:6. Po ní však Bára rychle stáhla pětibodové manko a celkově set otočila ve svůj prospěch 18:21. Naty pak už v setu třetím, po zápřahu v mixu, chybělo o něco více sil, přesto příkladně bojovala až do konce – set však patřil Báře poměrem 16:21. Za výkon však zaslouží Naty velkou pochvalu a uznání, vydala se ze všech sil a po závěrečném míči dlouho zůstávala ležet vyčerpáním vedle kurtu.
V dívčí singlové části turnaje tak držela náš prapor nejvýše z pozice nasazené hráčky 3/4 Verča hrající v mimořádné pohodě. V úvodu svého vystoupení proti domácí o rok a půl mladší Nikole Vaníčkové se pravda trochu hledala a zastřelovala, ale postup po výhře 21:14, 21:7 si ujít nenechala. Čtvrtfinále proti Markétě Flachsové, jen o dvanáct příček hůře žebříčkově postavenému domácímu želízku, však už zvládla Verča excelentně – koncentrovaným a trpělivým výkonem nepřipustila ani náznak komplikací a dokráčela si pro jistou výhru 21:14 a 21:11. V semifinále pak svůj výkon zopakovala a pomstila Káju vyřazením Viky Hoffmanové v poměru 21:12 a 21:17. Opět trpělivá a přesná hra a po posledním míči velký úsměv. S pohodou ve tváři odehrála Verča i finále, objektivně však mostecká Tina Kozempelová, turnajová jednička, byla nad Verčiny síly. Dostala Verču pod větší tlak, tu navíc opustila přesnost, přesto po porážce 14:21 a 16:21 Verča nijak nesmutnila, i stříbro je skvělý úspěch.
V singlu chlapců bylo nAŠlápnuto k proseckému finále
S trochu odlišnými cíli vstupovali tři naši kluci do singlového klání. Zatímco Tom jako nasazená jednička musel mít jen ty nejvyšší cíle, Petr s Pepou pošilhávali po čtvrtfinále. Ale nakonec to dopadlo všechno malinko jinak.
Pepa zvládl první kolo proti Kovářovi. Nikoliv ovšem tomu radotínskému, alébrž místnímu, Jáchymovi, který byl na turnaji ponejvíce spíš na zkušenou. Pepa připsal výhru 21:2, 21:6. Osmifinále však postavilo před našeho baviče těžkou výzvu v podobě nasazeného hráče 3/4, mosteckého Michala Seidla. Asi tak o tři a půl hlavy vyšší hráč než Pepa, přesto se Pepa rval statečně a nejednou svého soupeře zaskočil. Bohužel, po vítězství 21:18 a 21:13 postoupil do čtvrtfinále Pepův soupeř.
Také Petr měl pro první kolo soupeře známého příjmení – Kučeru. Nikoliv však radotínského Jakuba, se kterým za poslední půlrok svedl tři souboje, nýbrž karlovarského Kašpara. Nervozita a nesoustředěná hlava Petra v úvodu trochu nezdravě limitovala, postupně se však rozehrál a po výsledku 21:12, 21:4 postoupil do druhého kola. Postupem z Petra nervozita trochu opadla a plzeňský Tomáš Kretek pro něj nebyl vážnějším soupeřem – 21:3 a 21:8. Kýžené čtvrtfinále a v něm už soupeř jiného kalibru – Král. Tentokrát už žádná shoda jmen, ale radotínský Adam, republiková třicítka žebříčku U15, ač hráč ročníku 2005. První set také nenasvědčoval ničemu mimořádnému a Petr jej poměrně rychle ztratil 10:21. Adam kontroloval hru, rozděloval míče a neotvíral Petrovi žádnou skulinu k dramatu. Od začátku druhého setu však Petr začal neskutečně dřít, herně vyzrálejšímu Adamovi nedal ani míček zadarmo a rázem z toho byla vyrovnaná bitva o každý bod. A Petr v ní tentokrát dokonce ustál koncovku druhého setu, který urval pro sebe poměrem 21:19. Třetí set pak byl jak z Hitchcockova hororu, jen pro silné nátury. Petr pokračoval čím dál sebevědoměji a sbíral jeden bod za druhým. Ba co víc, dokonce se (zlí jazykové tvrdí, že poprvé v kariéře) povzbuzoval a po úspěšných míčích nekroutil hlavou, nýbrž zatínal pěst. Škoda že tohle neviděla trenérka Didi – jistě by měla radost, že její hradecká slova padla alespoň trochu na úrodnou půdu. S vedením 17:8 se zdálo, že Petr míří k exhibičnímu a zaslouženému vítězství. A pak cvak, střih, třetí set, díl druhý, zvaný „strach z výhry“. Za uvedeného stavu už Adam nemá co ztratit a neskutečnou sérií bodů stahuje zdánlivě nestáhnutelný Petrův náskok. Bod po bodu se blíží, Petr propadá panice, ruka těžkne. Žaludeční nevolnost, tachykardie, infarkt všude kolem. No jo, tohle by se stát nemělo, ale vykládejte to třináctiletému klukovi. Za stavu 19:20 si radotínský hráč vypracovává mečbol. Cvak, střih, třetí set, díl třetí, zvaný „zázračné zmrtvýchvstání“. Petr mečbol odvrací a sám jde do vedení. První mečbol ani on nevyužívá, ten druhý však už ano a za stavu 23:21 úlevně a s vítězoslavným výkřikem padá na podlahu. Oba kluci zaslouží absolutorium, oba si sáhli v dlouhých výměnách druhého a třetího setu až na dno a Petrovo černé triko se po zápase dalo ždímat způsobem, jakým to na tom svém předvádí šéftrenér při letních kralupských soustředěních. Petr se raduje ze svého prvního postupu do semifinále (a jistého medailového zisku) na turnaji kategorie GPC, k čemuž mu blahopřeje i trenér Martin, mající na jeho výhře nemalý podíl. A to nejen z role trenéra. Petr totiž čtvrtfinále odehrál v triku, které před dvěma týdny zůstalo ležet zapomenuté v hale hradeckého Montasu po mixovém vystoupení v rámci tamního turnaje GPB a kterého se Nachtmani ujali. Sebrali, sbalili, dovezli do Prahy a dokonce vyprali – a evidentně trochu toho Nachtmanovic vítězného pracího prášku v triku ulpělo. S nabytým sebevědomím se ani finále proti Tomovi (který tou dobou už má semifinálově odpracováno) najednou nezdá proti Danu Ickertovi z Mostu nereálné, tím spíš, že v prvním setu je to Petr, kdo má navrch a vítězí 21:17. Bohužel, jak tenká je linie mezi úspěchem a neúspěchem, štěstím a smůlou, se Petr přesvědčuje v setu druhém. Jednou jsi dole, jednou nahoře, jednou nahoře, pak zas dole. Mostecký hráč postupně vyrovnává hru, přidává skvělý pohyb, zvykne si na Petrovu hru, a protože štěstí přeje připraveným a těm, kdo mu jdou naproti, končí dost míčků z Petrovy rakety v těsných autech, zatímco ty Danovy dopadají k čarám. Přesto si Petr v koncovce druhého setu vypracovává dva mečboly, oba však mostecký hráč odvrací (v jednom případě zastavuje Petrovu smeč páska), získává druhý set v poměru 21:23 a ve třetím už diktuje on, zatímco Petr bojuje se zklamáním z promarněné příležitosti i rapidně ubývajícími silami vydanými v bitvě proti Královi. Finále by si za celý zápas zasloužili oba, postoupit však může jen jeden a po výhře 18:21 se raduje mostecký hráč, zatímco Petr v koutě dlouze a s hlavou v ručníku vydýchává zklamání. Snad ale časem zklamání přebolí a i on ocení, že první singlovou medaili z GPC mu už nikdo nevezme.
Kýženého proseckého finále jsme se tak nakonec nedočkali, nezbývalo než v něm držet palce Tomovi. Ten do něj dokráčel bez ztráty setu, přestože se rozjížděl jako vždy trochu těžkopádněji. Zaplaťpámbu za ty dary, protože v posledních týdnech Tom trochu bojoval s pošramoceným singlovým sebevědomím a ašský turnaj ho, doufejme, vrátil na vítěznou vlnu. Levorukého karlovarského Daniela Mouru De Andrade udolal poměrem 21:14 a 21:9, ve čtvrtfinále mosteckého Josefa Voláka 21:17 a 21:4 (set hrůzy, set exhibice) a v semifinále pomstil Pepu vyřazením mosteckého Michala Seidla s jeho „nepříjemným“ podáním 21:16 a 21:13. Finálový duel proti přemožiteli Petra Danu Ickertovi byl závěrečným duelem turnaje v jinak už celkem vyprázdněné ašské hale. Malého blonďatého hráče z Mostu zastihl zejména v singlové části turnaj v mimořádné pohodě. Tom měl v nohách tou dobou o tři zápasy více, navíc v závěru turnaje jdoucí v poměrně rychlém sledu s minimem času na regeneraci a ve finále „tahal“ nohy. Tím však nelze snižovat výkon jeho soupeře Dana. Ten předvedl i v závěrečném duelu dne mimořádný pohyb, asi rozhodující rozdílový faktor – k čemu byla Tomova ruka, když byl u míčů často pozdě, zatímco Dan prakticky u všech včas. První set 21:16 pro mosteckého hráče, druhý stejným poměrem a drtivým finišem a zvýšenou razancí v jeho závěru přesto získává Tom, o titulu rozhoduje třetí sada. Mostecký blonďák mezi výměnami prodlužuje přestávky, což nese Tom s trochu nelibým výrazem ve tváři, ale bojuje a běhá pořád stejně a za snahu je odměněn výhrou 21:18 v setu třetím, čímž získává možná trochu nečekaně, ale zaslouženě titul pro sebe. Přes porážku však Tom zaslouží pochvalu a uznání, i stříbro se cení.
Holky v deblu zAŠtaveny před vrcholem
V devítičlenném deblovém startovním poli los svedl naše děvčata do horní poloviny pavouka a tak bylo jasné, že všechny tři se do finále nepodívají. Černého Petra si vytáhly Naty s Verčou, které si poradily s domácí dvojicí Natálie Králová – Nikola Vaníčková dvakrát 21:10. Proti nasazeným jedničkám – oddílové spoluhráčce Káje a její parťačce, věčně usměvavé Tině Kozempelové z Mostu, zvládly i první set v těsné koncovce 22:20. Neudržely však nastolenou laťku a Tina s Kájou postupně ovládly přesnější hrou a menším množstvím nevynucených chyb dva následující sety 13:21 a 16:21, přesto holky dohrávaly turnaj s úsměvem ve tváři.
Tina s Kájou čelily ve finále doubravecké Báře Šenfeldové a hlavnímu domácímu želízku v ohni, Markétě Flachsové. Bohužel první set trochu prospaly a ztratily jej poměrně jasně 12:21. Ve druhém se zvedly a hru vyrovnaly, leč v těsné koncovce 21:23 se radovala z vítězství západočeská dvojice.
V deblu chlapců se nakonec AŠpoň jedno zlato urodilo
V závěrečné disciplíně turnaje (byť finále singlu chlapců s Tomovou účastí se dohrávalo až po finále deblu) jsme k zástupu medailí přidali kýžený zlatý hřebíček. Dvojice Petr-Tomáš vstupovala do turnaje z pozice nasazeného páru číslo jedna a své postavení sebevědomým výkonem bez ztráty setu potvrdila. Přestože k úvodnímu čtvrtfinálovému zápasu nastupoval Petr jen několik málo minut po hořkém vyřazení v semifinále singlu a zklamání z něho stříkalo všemi póry doslova až za nedalekou státní hranici, zmobilizoval své psychické i fyzické síly za podpory Toma hlavně v úvodu natolik, že karlovarskou dvojici Jan Štaffl – Daniel Moura de Andrade nepustili k vážnějšímu odporu (21:15, 21:12). V semifinále dostal Petr alespoň malou možnost odplaty proti Danu Ickertovi hrajícímu debl s oddílovým parťákem Michalem Seidlem (docela zvláštní dvojice – kuriózní a lehce úsměvný byl pohled na mostecké kluky při závěrečném vyhlášení, kdy Dan stojící na bedně nedosahoval výšky Michala stojícího vedle stupňů vítězů). Naši kluci zvítězili 21:14, 21:17 a své deblové sebevědomí prodali zejména v závěru druhého setu, kdy prohrávali 15:17 (v podstatě celý set viseli za Mostečáky s jedno až trojbodovým mankem) a pak zápas ukončili v pravý čas šesti body v řadě. Povolit – přitáhnout. Ve finále už tou dobou čekala na Petra s Tomem podle očekávání z druhé strany pavouka se prokousávající radotínská dvojice Milan Kovář – Adam Král, nasazený pár číslo dvě. Ani tentokrát naši kluci nepoznali s tradičními pražskými soupeři hořkost porážky. Jedinou slabou chvilku si vybrali hned v úvodu prvního setu, kdy promarnili šestibodovou šňůrou soupeřů slibný nástup 6:1, ale pak opět našli potřebný klid, dostali zápas zpět pod kontrolu a druhý set už dohrávali v exhibičním tempu a při trochu i rezignaci Adama s Milanem marně hledajících recept na náš pár – 21:17, 21:10.
Do deblu zasáhl i Pepa, utvořivší na místě pár s plzeňským Tomášem Kretkem. V této sestavě byli kluci dokonce nasazeným párem 3/4, leč to ještě v deblu mnoho neznamená, obzvlášť když spolu nastoupí pár úplně poprvé. Přesto zvládli první kolo s domácím párem Jáchym Kovář – Jakub Vaněk v poklidném tempu 21:9, 21:4. Škoda pak promarněného čtvrtfinále proti nejdecko-mostecké dvojici Michal Bršťák – Pepa Volák. Prvním setem slibně rozehraná partie 21:9 se ve druhé zasekla, soupeři ji získali v těsném poměru 19:21 a v setu třetím (14:21) už šel výkon Pepy a Tomáše bohužel rapidně dolů. Škoda, semifinále a minimálně bronzová medaile nebyly daleko.
Co říci závěrem? Tři nAŠe poděkování…
To první veliké letí do Aše tamním organizátorům. Za skvěle připravený a bezchybně organizovaný turnaj ve velmi příjemném prostředí ašské sportovní haly. Od hladké organizace bez zbytečných prostojů a excesů (někteří by se mohli učit – modří jistě vědí), přes průběžné vedení výsledků céčkového turnaje na tournamentu (nebývá zvykem) až třeba po takové drobnosti jako byly nejen medaile, ale i plastiky pro vítěze disciplín. Pane Kokoři a celý ašský organizační týme – moc děkujeme za možnost si u vás zahrát, jste skvělí!
To druhé speciální poděkování letí k Martinu Nachtmanovi. Přestože vyrazil na turnaj především jako rodičovský doprovod své dcery a jistě si chtěl turnaj v poklidu užít, celý den se neúnavně věnoval v rámci svých možností koučování všech šesti našich hráčů bez výjimky. Martine – díky, byl jsi taky skvělý a máš náš obdiv!
Třetí poděkování, ne menší než dvě předchozí, pak letí k celé šestici našich hráčů. Někomu to cinklo více, někomu méně, ale všichni bez výjimky bojovali, vydali se ze všech sil a vzorně reprezentovali prosecké barvy. Nám dospělým pak bylo ctí je na turnaj doprovodit. Verčo, Naty, Kájo, Petře, Tome, Pepo – moc díky, byli jste taky skvělí a dost možná ještě víc!
Zdeněk Krejčí
Původní zpráva:
Otevřeného turnaje GPC U15 v Aši v sobotu 24. března se zúčastnila velká skupina proseckých hráčů. A dařilo se jim náramně – vybojovali celkem hned devět medailových umístění, včetně výhry páru Tomáš Orlík – Petr Krejčí ve čtyřhře chlapců.
Výsledky: tournamentsoftware
Přehled medailových umístění našich:
ve dvouhrách – 2. Tomáš Orlík, 3. Petr Krejčí
2. Verča Tvrdíková
ve čtyřhrách – 1. Tomáš + Petr
2. Kája Nachtmanová + Tina Kozempelová, 3. Verča + Natka Stará
v mixu – 2. Tomáš + Natka, 3. Petr + Verča a také Kája + Pepa Rákosník
Velká gratulace všem účastníkům vydařeného badmintonového „výletu“.
No Comments Yet