Badmintonový oddíl

Petr Čermák: „Mám rád zápasy, kdy o něco jde“


Vedle prvoligového áčka skončilo své boje o víkendu také druholigové družstvo SK Prosek Praha B. Tým letos nastupoval v podobné sestavě jako v minulých letech, jedinou změnou bylo hostování Šárky Herrmannové. Třetí příčku se ale zopakovat nepodařilo, do poslední chvíle jsme se báli o záchranu, která se podařila i díky třízápasovému startu Filipa Stádníka. Proběhnuvší sezónu zhodnotil kapitán družstva Petr Čermák, který byl letos nejplatnější jako mixér, odehrál ale i řadu dobrých singlů a deblů. S optimismem sobě vlastním „Čermi“ rovnou vyhlásil i cíl do příštího roku: poprat se o medaili.

Tým SK Prosek Praha B hraje 2. nejvyšší domácí soutěž už od sezóny 2003/2004. Letos jsme se tedy zúčastnili už pošesté v řadě, zkus ale zavzpomínat, jaké to bylo na začátku, kdo stál u postupu a jak se dařilo v prvních letech?
O vítězství v krajském přeboru jsme s B týmem usilovali minimálně tři roky. V sezóně 2001/2002 bylo lepší BSK Praha, o rok později zvítězila Astra ZM, Prosek byl třetí. V dubnu 2003, kdy už snad všechny týmy, co ligu hrát chtěly, v lize byly :), se nám podařilo krajský přebor s obrovským přehledem vyhrát. Druhé místo v následné kvalifikaci o postup do 2. ligy nestačilo. Do západní skupiny jsme se dostali až dodatečně na základě přenechání práva startu.

Sestava družstva je od vstupu do 2. ligy hodně podobná té dnešní. V minulosti za nás ještě nastoupili nebo nastupovali Zuzka Matějková, Radka Šustrová, Radek Gregor, Jirka Parkán a Vláďa Mikulka. Každý rok byla liga velmi zajímavá.

Ve druhé lize jsme byli postupně 5., 6., 6., 5., 3. a letos opět 6. Většinou to tedy byl ostrý boj o záchranu – v čem byla loňská sezóna výjimečná, že se povedlo dosáhnout až na medaili?
Párkrát nám po odehrání šesti zápasů (tří kol), po kterých se tabulka dělí na týmy hrající o medaile – tedy „horňáky“ – a „dolňáky“, týmy bojující o záchranu, mnoho bodů nechybělo. Loni se to konečně sešlo. Trochu lépe napsané soupisky. Trochu pomoc hráčů „áčka“. Trochu více klidu v koncovkách zápasů. Nejpodstatnější bylo, že jsme v nejdůležitějších třech kolech jen jednou prohráli; a bylo to :-)

Letos byla záchrana naopak dost možná nejobtížnější. Co vidíš jako důvody, že jsme se letos pohybovali na samotné hranici přežití – špatný začátek (porážky s Ústím a Libercem), zranění nebo výpadky formy hráčů, nedostatek štěstí?
Na Ústí jsme letos asi neměli. Všechny čtyři dvouhry jsme prohráli v základní části s Libercem i s USK. Hlavní příčnou pobytu na posledním místě tabulky bylo určitě čtvrté kolo a tři nezvládnuté zápasy se všemi týmy hrajícími o záchranu. Důvodem zřejmě bylo, že jsme měli formu „načasovanou“ na sobotu, a o to více nás několik desítek hodin před začátkem překvapila, jako pořádající oddíl, informace, že se hraje v neděli…

Myslíš, že šla kvalita 2. ligy nahoru? Letos jsme narazili na velmi silné Ústí, i zpočátku slabší plzeňské týmy se postupem času hodně zlepšily.
Myslím, že ano. Slovo liga je v názvu této soutěže právem. Zápasy mají atmosféru. Velká vyrovnanost týmů spolehlivě zaručí několik adrenalinových sobot. Na rozdíl od minulých let není v lize žádný vyloženě slabý tým, a to se jistě nezmění ani po sestupu Českého Krumlova. Možná by stálo za zvážení rozšířit soutěž na 8 účastníků. Tři týmy, které se dostanou do horní skupiny, mají v nadstavbové části soutěže možná zbytečně „velkou pohodu“.

Až do posledního kola jsme dokázali jen dvakrát vyhrát a nezaznamenali ani jednu remízu. Jak ses cítil po hororovém předposledním kole na Spojích?
Remízy jsme si vybrali asi loni a sestoupit jsme nechtěli. Na jednu stranu mi při pohledu do zápisů o utkáních přišlo až skoro uvěřitelné, že se „nepovedla“ alespoň jedna remíza. Na druhou stranu jsem se na poslední kolo do Plzně hodně těšil – mám rád zápasy, kdy o něco jde ;-) Poměrně dobře zapamatovatelná kombinace tří výher ze tří zápasů nám bez ohledu na výsledky soupeřů zajišťovala 6. místo.

Příjezd Filipa Stádníka byl zřejmě rozhodujícím momentem – souhlasíš, že bez něj bychom ligu asi nezachránili?
Souhlas. I Filip ukázal, jak mu na klubu záleží. V Praze byl naposledy asi loni v srpnu, přesto se nenechal přemlouvat, pomoci chtěl a udělal si čas. Předvedenými výkony, které výrazně překračovaly úroveň této soutěže, pomohl k předposlednímu místu. Filipe, už abys byl zpátky napořád, a to nejen kvůli kvalitnějším tréninkům. Radost jsem měl i ze spontánní reakce týmu při pomoci dopravit Filipa ze Skotska do České republiky – díky moc.

Jak hodnotíš hostování Šárky Herrmannové?
O zapadnutí Šárky na Prosek jsem nepochyboval. Řekl bych, že se na Prosek hodí, a určitě by bylo fajn, kdyby u nás mohla hrát i nadále. I přesto, že měla letos hodně těžké soupeřky, její přístup k utkáním, spolehlivost a role v týmu je nezpochybnitelná. Při odskočení si do nejvyšší soutěže zvládla vyhrát oba své zápasy. Moc šikovných a sympatických singlistek nemáme.

Co bys řekl na adresu ženské části týmu, Dany Kykalové a Lenky Severové; zkus přiblížit i neobvyklé „sportovně-rodičské plánování“ Lenky a Dity ;-)
O tom, že holky máme úžasný, ví skoro každý. Střídání Lenky a Dity je fakt originální a vtipné. Dita má děti dvě, na řadě je teď Lenka. Ale k většímu přiblížení nemám momentálně více informací. 

Mezi muži byl asi největší oporou Tomáš Maixner – jaký je podle tebe jeho přínos týmu?
Protože jsme letos měli Honzu Jurku k dispozici jen chvíli, užíval si s námi hlavně Tomáš. Hlavní přínos? Na tuhle otázku se mi hodně těžko odpovídá. Obou kluků si hodně moc vážím a vím, že jsou pro tým schopni udělat prakticky cokoliv. Momentálně si nedovedu představit, že bychom alespoň bez jednoho 2. ligu hráli.

A nakonec ty sám – jak ses cítil na kurtech, jak se ti dařilo vymýšlet taktiku a organizovat družstvo?
Nejlépe jsem se cítil a i nejvíce si věřil v mixech, tahle disciplína mně momentálně asi vyhovuje nejvíce. Trochu více bodů jsem určitě mohl přinést ze singlů. Taktika a sestava je na jednotlivá utkání v konečné fázi dílem společným. K organizaci – moc nevím, jak popsat to hezké, co nás všechny spojuje. Dlouhodobě 100% docházka všech hráčů v jednotlivých utkáních je jen jedním z důkazů, jak „složitá“ organizace je. Filíka by jistě napadlo i něco dalšího. Jste fakt super, hrozně dobře se mi s vámi hraje!

Poslední otázka bude mířit do budoucnosti: jaká bude sezóna 2009/2010? Spadneme, udržíme se, získáme zase medaili?
Cíl je jasný – medaile. Nízké cíle si nemá smysl dávat.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Turnaje a nejbližší akce

Nejsou žádné nejbližší turnaje ...

Začni s badmintonem: nábor 2018

Sponzoři a partneři