Šárka přišla jako posila do druholigového družstva SK Prosek Praha B s výhledem na nejvyšší domácí soutěž. Osmnáctiletá hráčka týmu BK 93 Hořovice si už loni vyzkoušela druhou ligu v dresu USK Plzeň, letos si vede se střídavými úspěchy ve dvouhrách i čtyřhrách. Paradoxně, záskok v první lize jí vyšel vůbec nejlépe: v utkání proti Radotínu B byla ve dvou zápasech stoprocentní. Mezi své největší úspěchy drobná (158 cm vysoká) hráčka řadí bronzové medaile ve dvouhře z republikových turnajů kategorie U17, 5. místo ve čtyřhře na Polish Junior International 2007 či 9. místo na MČR dospělých 2008. Přestože je členkou SCM Český Krumlov, trénuje Šárka doma v Hořovicích pod přísným dozorem Petra Koukala st. Svou hru charakterizuje jako založenou na pohybu a dobré technice, na badmintonu nejvíce obdivuje jeho rozmanitost a pestrost. Šárka používá vybavení značky Yonex, hraje s raketou Nanospeed 8000.

Z trojice proseckých posil jsi nejmladší, poslední rok v juniorských kategoriích. Jakou jim přikládáš váhu? Na jedné straně jsou možnosti zahraničních turnajů, na druhé straně velké republikové turnaje dospělých…
Juniorských zahraničních turnajů jsem se zúčastňovala především v první polovině sezóny, v následujících měsících mám v plánu účast na Velké ceně Prahy a turnaji GPA dospělých v Liberci. Samozřejmě vrcholem celé sezóny pro mě bude Mistrovství České republiky juniorů.

Jaké byly tvé předsezónní cíle v individuálních turnajích, a jak se ti daří je plnit?
V juniorské kategorii se mi bohužel zdaleka nepodařilo splnit má očekávání po letní přípravě, cíle mířily mnohem výše na republikovém žebříčku. Další motivací je pro mě úspěšné zakončení juniorské kategorie na MČR v Brně. Pevně věřím, že si tento cíl splním.

Letos ses kvalifikovala na MČR ve všech disciplínách, nakonec jsi ale nestartovala – proč?

Ani já jsem se nevyhnula letošní chřipkové epidemii, která mě zastihla v podstatě v nejméně vhodnou dobu. Na zápasy v Českém Těšíně jsem nastupovala oslabená, MČR jsem proležela v posteli a bohužel i další víkend jsem nebyla schopná podat 100% výkony na ligových zápasech.

Považuješ se za lepší singlistku nebo párařku? S kým letos párové disciplíny hraješ a jak dobrá spolupráce to je?
Rozhodně se cítím jistěji v singlu, na který jsou naše tréninky v Hořovicích zaměřené, ale mám ráda i párové disciplíny.
Mixa hraji v letošní sezóně se Štěpánem Pulkrábkem, se kterým jsem dosáhla mého dosud nejlepšího umístění na GPA v Kopřivnici, takže se spoluprácí jsem rozhodně spokojená.

Kde se ti letos hrálo nejlépe; a jak se ti líbila nová hala v Těšíně?
Každoročně se mi dobře hraje na turnajích pořádaných na Spojích, ve které se cítím díky podpoře rodiny téměř jako doma.
Mé účinkování v Českém Těšíně bylo letos vinou nemoci velmi krátké, takže jsem si ji ani moc neprohlídla. Hrálo se mi v ní dobře, ale je pravda, že podlaha byla poměrně tvrdá, což nevyhovovalo mnohým hráčům a jejich achillovkám.

Tvůj domovský oddíl, Hořovice, už několik let nestaví družstva do soutěží žáků, dorostu ani dospělých. Prakticky celou kariéru tak strávíš na hostováních: co pro tebe soutěže družstev znamenají? Není to jen takové „nutné zlo“?
Nutným zlem bych to rozhodně nenazývala, naopak se na soutěže družstev vždy moc těším. Mám ráda atmosféru těchto turnajů, podporu týmu, fandění i pocit zodpovědnosti.

Loni jsi poprvé nastupovala pravidelně ve druhé lize, byl to výkonnostní skok, nebo jsi rovnou zapadla?
V druhé lize byly zápasy samozřejmě náročnější, ale se všemi hráčkami jsem se už setkávala na republikových turnajích, takže jsem věděla, do čeho jdu.

Jaká je podle tebe kvalita této soutěže (respektive její západní skupiny)? Střetávají se v ní ambiciózní týmy (Ústí, Kladno) s tradičními (Spoje) a dokonce rezervami ligových družstev (loni Meteor B, letos my)…
Podle mě je kvalita oproti loňskému roku vyšší, právě díky několika posilám z 1.ligy. Při srovnání s ní to je ale stále velký výkonnostní rozdíl.

Jak jsi spokojena se svou letošní bilancí ve druhé lize, a jak ti sedí čtyřhry s Danou nebo Lenkou?
Ze své singlové bilance jsem spíš zklamaná, v minulé sezóně se mi dařilo více. Naopak mě potěšilo několik vítězných čtyřher, přestože v tréninku jich moc neodehraji. S Danou i Lenkou mi čtyřhry rozhodně vyhovují, řekla bych, že při hře mají přesně to, co mně schází. Ještě několik let hostování a třeba mě ten debl i naučí 🙂

Která z letošních soupeřek ve druhé lize byla nejtěžší překážkou – Lucie Havlová, Petra Pilařová? A komu bys naopak prohru ještě ráda vrátila?
Těžká je pro mě každá porážka, ale nejhůř se mi hrálo s Luckou Havlovou, se kterou pravidelně trénuji. To by se mohlo zdát spíš jako výhoda, protože známe svou hru, slabiny. Byla to výhoda, ale pro ni…
Mám několik adeptek, kterým bych chtěla porážku vrátit. Nechme se ale překvapit…

Našemu družstvu se od začátku soutěže příliš nedaří. V čem vidíš příčiny současné nelichotivé pozice v tabulce?
Nemyslím si, že bychom nějaký zápas podcenili, rozhodně jsme šli do všech naplno. Ze začátku možná scházela trocha štěstí, v posledních zápasech zase sehrála své psychika. Ve čtyřech zápasech jsme prohráli poměrem 3:5 a několikrát scházel jediný set do remízy, která by nám v celkovém pořadí určitě pomohla. Asi tomu štěstí musíme v posledním kole trochu pomoci…

Čeká nás poslední kolo skupiny o záchranu, tři zápasy se Spoji, Doubravkou a USK. S čím bychom měli vstupovat do závěrečného boje o bytí a nebytí, jaká cesta povede k záchraně?
Do všech zápasů bychom měli vstupovat plni optimismu, síly, chuti hrát a bojovat do posledního míče. Jiná cesta nevede.

Položím i jednu „nebezpečnou“ otázku, zkus srovnat loňské hostování v USK a letošní na Proseku.
V letošním hostování si velmi vážím možnosti hrát i v zápasech 1. ligy, kterou jsem před rokem neměla. Finanční podmínky jsou srovnatelné, Prosek má navíc hezké webové stránky 😉

Otázka, který trenér tě nejvíc ovlivnil, je zřejmě zbytečná – bude to určitě Petr Koukal. V čem jsou jeho tréninky výjimečné, jak bys popsala jeho trenérský rukopis?
Nemyslím si, že by se naše tréninky nějak výrazně odlišovaly, jak už jsem řekla dříve, vše soustředíme na dvouhru. Trénink je hodně rozmanitý, od pravidelných kombinací na celé hřiště, po rychlé nastřelované údery. Většinou jde o série krátké, ale velmi intenzivní, s důrazem na výbušnost, rychlost. V Hořovicích máme ty nejlepší podmínky, ale je na každém z nás, jak je kdo využije.

Nakolik využíváš a jak hodnotíš možností tréninků v SCM?
SCM Český Krumlov mi poskytuje finanční podporu, kterou využívám především k účasti na zahraničních turnajích. Tento způsob podpory mi vyhovuje, protože všechny ostatní možnosti trénování a zlepšování mám v Hořovicích.

Zbývá ti vedle badmintonu a školy čas i na další sporty nebo záliby?
Léto bez kola, zimu bez lyží a jaro bez běhání si rozhodně nedokážu představit, takže čas si na ně vždycky najdu. Jak ráda se potom vracím k badmintonu…

Závěrem ještě pro odlehčení, protože tvůj názor bude jistě nejednoho badmintonistu zajímat ;-), kdo je podle tebe z domácích hráčů:
nejpohlednější: na Petra Koukala na olympiádě byl pohled opravdu pěkný 🙂
největší fešák: Tomáš Kopřiva, co si budeme nalhávat
nejsympatičtější: mé sympatie vychází z charakteru, Marek Teller
Chlap s velkým CH: až ho najdete, dejte mi vědět…