V sobotu 22. června jsme v naší domácí hale na Proseku odehráli již 12. ročník Turnaje rodičů a dětí – zakončení badmintonového školního roku, které jako vždy propojilo všechny sféry dění v našem klubu a shromáždilo naše hráče a jejich rodiny, trenérský tým i přátele oddílu na jednom místě, aby si užili pohodové sportovní zápolení i příjemný společenský večer.
Turnaj rodičů a dětí je příjemnou tradicí, která se letos obešla prakticky bez zádrhele. Spousta fajn lidí, kteří se kolem badmintonu na Proseku pohybují, odvedla tak nějak „samozřejmě“ spoustu dobré práce, které si moc vážíme – a díky tomu se všichni účastníci měli skvěle!
Prohlédněte si: fotografie z turnaje
Užít si mohli:
– turnajové zápolení rodinných týmů ve třech výkonnostních skupinách od nejmenších dětí po naše juniory
– prohlídku síně slávy s oddílovými kronikami a úspěchy letošního roku
– návštěvu bazaru s vybavením a oddílovými dresy
– „bufet nářaďovna“ s tradičně hojnými příspěvky pochutin
– fotokoutek s tučňákem Vítězslavem a zánovní oddílovou plachtou
– ocenění našich úspěšných hráčů v mládeži a našich týmů – přeborníků Prahy
– křest tučňáka Vítězslava a „naše poprvé“ s konfetami 🙂
– ocenění trenérů a ředitelky turnaje Kačky předané z rukou vděčných rodičů
– exhibice trenérů, hráčů vítězného ligového týmu a úspěšných juniorů, žáků i minibadmintonistů 🙂
– skvěle připravené grilování Tomáše P. a jeho sehraného týmu
– posezení s živou hudbou; tentokrát i nazvučenou kapelou Jirky Šulce
– a tak trochu neplánovaně i zápas amerického fotbalu, který probíhal od 15 hodin na fotbalovém hřišti… ale ruku na srdce, byla to pěkná nuda 😉
Obrovský dík patří všem, kteří se ochotně zapojili do organizace, pomohli s přípravou turnaje, jeho řízením, odměnami pro úspěšné hráče i večerním programem.
Stejný, ne-li větší dík patří 34 zúčastněným týmům: předvedli krásné zápasy i pochopení, o čem turnaj rodičů a dětí je. Zápasy, kdy tatínci – badmintonisté – nahrávají malým dětem na protější straně kurtu, aby si zápas užily. Kdy si rodinné týmy navzájem vysvětlují, kdo měl kde stát, kam to měl hrát, a kdy tolik nároční závodní hráči dokážou pochopit, že ty „samozřejmé“ věci jejich taťka, mamka, děda nebo strýc prostě neznají či nedokážou – a přesto pak ocení jejich vydařený úder a vyhranou výměnu. Zápasy ve starší kategorii, kdy je turnaj vlastně společenskou událostí a potvrzením toho, že patřím do týmu a baví mě v klidném tempu se proběhnout po kurtu a užít si turnaj, kde není stres o výsledek či body.
Letos byl průběh nejklidnější za těch 12 let organizace, a to včetně večera se spoustou písniček, nezbytným fotbálkem, návštěvami tribuny, užíváním prostoru našeho sportovního areálu… a pak i noční záplavou vtipů poté, co kapela „odstrojila“…
A závěrem jen pár fotografií bez dalšího komentáře:
No Comments Yet