Ve dnech 24.-26. září se v Záhřebu konal velký mezinárodní turnaj kategorií U9-U17. Z našeho klubu se vypravila početná skupina hráčů pod vedením trenéra Tomáše Krajči a za pomoci Oscara Martineze ze SCM Praha. I když nám do organizace výjezdu nakonec neblaze zasáhly karantény a covidová opatření (z dvouciferného počtu jsme se tak nepěkně „smrskli“), šlo o úspěšný výjezd a další pěknou mezinárodní zkušenost pro naše hráče.
Výsledky: online
SK Prosek Praha reprezentovali Kryštof Coufal, Agáta a Amélie Maixnerovy, Štěpánka Nýdrlová a Filip Titěra, do naší výpravy se zařadil ještě brněnský host Lukáš Thor. Pomáhali jsme si navíc navzájem i s řadou dalších českých borců v soutěži. Poděkování za organizaci dále patří Markétě Osičkové, která nakonec sice s hráči Astry odjet nemohla, ale zařídila nám skvělé ubytování, a Davidovi Nýdrlemu, který většinu naší výpravy odvezl tam i zpět a s trpělivostí a úsměvem sobě vlastními přežil i pohraniční krizi.
Jako v minulých letech se hlavní klání odehrávalo ve velké sportovní hale s 12 kurty, které však neměly příliš prostoru kolem sebe a zejména pro circuit BEC kategorie U17 to nebylo úplně důstojné prostředí. Když si hráči vedle kurtu položili bag, tak to bylo dokonce doslova nebezpečné, stejně jako občas při koučování. Druhým průvodním jevem snahy uspořádat turnaj mnoha kategorií byl program natažený od ranních do pozdních večerních hodin, kdy zápasy vypisované na čas jako 21:30 už opravdu nepovažujeme za rozumné.
Přesto zůstáváme vděční pořadateli, který se ve stále složité době vyrovnal s účastí dvou desítek národů a výsledkem bylo sportovně kvalitní klání, kde jsme poměřili síly i s početnou výpravou Turecka, Španěly, Ukrajinci, Rusy, Bulhary a dalšími.
Naším nejúspěšnějším účastníkem se stejně jako před dvěma lety stala Agátka, která už povýšila do kategorie U11. V soutěži nechyběla řada známých soupeřek. Agi vyhrála svou základní skupinu (zaujal krásný souboj s malinkou a běhavou Angličankou Elsou Mitchell), dostala se do semifinále a v něm sehrála dva dobré sety proti Veře Susanyi z Maďarska, kterou už znala z turnaje v Srbsku. Třetí místo v singlu pak doplnila výhrou v deblu, když s bulharskou spoluhráčkou Elitzou Bozhilovou porazily všechny soupeřky za neustávajícího povzbuzování „bravo“ 😉 Gratulace tak patří ke zlaté a bronzové medaili z mezinárodního turnaje!
Další naši hráči startovali v kategorii U15. Štěpánka s Lukášem vypadli v prvním zápase proti maďarskému páru Mesterházy-Szabó, který následně došel až do finále. Sympatická byla pochvala od skotského trenéra maďarské dvojice – ocenil, že se naše dvojice při hře usmívá a užívá si badminton i přes nepříznivé skóre. Kryštof s Ami vybojovali nejprve třísetovou výhru nad nasazeným chorvatským párem, následně však podlehli v dramatické koncovce 22:24 ve třetím setu rumunskému páru Mocan-Palfi. Nejdále tak opět došli Filip s Eliškou Mikešovou, kteří vyhráli dva zápasy a sebrali i jeden set silnému páru Patteet-Ziolkowská.
V dívčím deblu hrála jen Štěpánka, a to s domácí Raniou Vindiš, ač nasazené, holky podlehly polské dvojici Jachimek-Ziolkowska. Kluci v deblu sehráli jen jeden zápas, a opět to byly nervy jako blázen – 20:22 ve třetím setu bohužel znamenalo vyřazení. Pro Kryštofa to v kombinaci s nepostupem ze skupiny znamenalo vyřazení z turnaje už v pátek a dva dny, kdy mohl být jen na tribuně a podporovat ostatní. I takové zkušenosti jsou ale důležité a sport je přináší.
Proberme si singlové výsledky a výkony. Dvouhry se hrály ve skupinách, do pavouka však postoupil jen vítěz. Filip hned v prvním zápase nestačil na Gila ze Španělska, podlehl i nasazenému Maďaru Palkovicsovi a mohl vidět, že k bojovnosti a rybičkám je potřeba přidat ještě i hodně dovedností. Kryštof ve skupině udolal na tři sety Rumuna Calina Grajdieru, avšak podlehl rychlému a agresivně hrajícímu Ukrajinci Kuninovi. V závěrečném zápase se Slovincem Maksem Mattiasem si ověřil, jaký rozdíl udělá dodržení taktiky prvních míčů.
Štěpánka mohla litovat prvního zápasu, kde na tři sety podlehla španělské hráčce Gutierrez, která se hlasitě povzbuzovala, badmintonově ale nepředvedla tolik. Následně Štěpa zdolala tureckou soupeřku Ari a ve dvou setech podlehla výborné Ukrajince Baštaněnko. Ami se dokázala dostat ze skupiny díky výhře nad Zsofi Szabo na tři sety, další soupeřky Vizi z Rumunska a Yemisen z Turecka neměly úplně takovou úroveň. V pavouku narazila na Hannu Ivanovu, která k velké rychlosti a nespornému badmintonovému umění přidala i hodně křiku a něco nesportovního chování, Ami s ní prohrála 8:21 a 12:21.
Hvězdou naší výpravy byl bezesporu Lukáš, který postoupil ze skupiny přes Turka Atasoy a po vybojovaném tříseťáku s Zhan Shangzu z Rakouska. V pavouku si poradil s maďarským hráčem Zeno Agaiem a v hodinu a tři minuty trvající bitvě, která měla neuvěřitelně hlasitou a dramatickou kulisu, porazil také Gokay Gola z Turecka 21:19 18:21 a 21:16. Velký triumf a radost české výpravy – byla to jediná česká medaile v kategorii U15. A ani nedělní semifinále nebylo vůbec špatným zápasem – na Lukáše čekal přemožitel Kryštofa ze skupiny Vladislav Kunin. Po prvním jasném setu 7:21 se Luky rozjel, soupeři čelil jak hlasitým povzbuzováním, tak zejména kvalitní hrou a získal druhý set 21:18. Třetí už si zase připsal Ukrajinec 11:21, ale i tak klobouk dolů, jak se Lukáš zmátořil a zabojoval.
I mimo zápasy jsme si pobyt v Záhřebu užili – tentokrát například procházkou ke krásně čisté pláži ve Velké Gorici, kde jsme si asi půl hodiny „hráli s kamením,“ vzkazem pro Péťu Břízu od salátového pole, kluci asi nezapomenou na mnohahodinovou partii slovního fotbalu, kterou nakonec vyhráli všichni…
Zážitkem, který v nás zůstane, pak ale musí být i komplikace na cestě domů. Na chorvatsko-slovinské hranici jsme uvázli na více než pět hodin v takřka beznadějné koloně, kde lidé vystupovali z aut, chodili na procházky, na záchod nalevo i napravo vedle jindy frekventované dálnice, venčili psy, somrovali cigarety, utěšovali děti, troubili a vztekali se, anebo rezignovaně kroutili hlavou nad tím, že si zrovna v neděli při odpoledni potřebovalo slovinští celníci zběžně prolétnout naše cestovní doklady… díky optimismu a dobré náladě všech jsme to ale přežili, nehádali se a mezi druhou a třetí ráno mohli konečně ulehnout do postelí vedle našich drahých polovic 😉
No Comments Yet