Poslední prázdninový víkend byl zároveň prvním turnajovým po dlouhé letní přípravě. Jak jsme na tom v porovnání s mezinárodní konkurencí v kategorii U15, se vydala ověřit čtveřice hráčů: Karolína Hejduková, Jonáš Hurtík, Adam Šulc a Klára Šilhavá do německého Langenfeldu.
Až na několik drobných zádrhelů při samotné cestě, kdy hlavně trenér působil na letišti značně podezřele, při ubytování, kdy dvoulůžkový pokoj znamená něco jiného než pokoj se dvěma lůžky, proběhlo v oblasti logistiky vše naprosto bez potíží.
V pátek jsme se dozvěděli, že se nás netýkají kvalifikace a hráči se mohli v klidu rozcvičit v pěkně připravené hlavní hale (8kurtů) místního gymnázia Konrada Adenauera na odpolední mixy. Bohužel naše zápasy byly vždy odeslány do vedlejší haly bez tribuny kde H+H prošli do druhého kola, přes německé K+K (Klauer, Kuntz). Výsledek 20-22, 22-20, 21-18 napovídá, že šlo o boj o každý bodík, se šťastným koncem pro české barvy. Po hříchu se však jednalo o jediné naše vítězství. V dalším kole totiž nestačili na anglickou dvojici (Jones, Van Leeuwen) po výsledku 21-13, 21-11. Především Jones předváděl technicky vyspělý badminton.
Š+Š sehráli také vyrovnanou partii s polskou dvojicí ( Kwinta, Czuchra) bohužel s horším výsledkem pro naši dvojici (17-21, 21-11, 18-21). Druhý set ukázal cestu jak Poláky zaskočit, ve 3. sadě však přišlo několik zbytečných chyb a smolná porážka.
Další trable jsme si přivodili sami tím, že jsme si v rozpise řádně nepřečetli, že sobotní singly se hrají v hale „Hinter den Garten“, což znamenalo přejezd na opačnou stranu města v dosti značném stresu. Hlášky jako „Adame ten Kwinta se tě bojí, že ani nepřijel!“ nebo „Co ten Rumun blbne? Kam tak spěchá?“ se ukázaly jako nemístné. Naštěstí jsme vše stihli a organizátoři s tím zdálo se i trošku počítali a mohli jsme se pustit do místy až nerovného boje…
Adam Šulc proti Kwintovi předvedl bojovný výkon podpořený výbornou obranou, ve které si i dle svých slov užívá hru více. Třetí set byl již pouze o hlavě, fyzické kondici a kousku štěstí, které měl Polák nakonec větší. Ve druhém zápase proti Tomu Fevinovi (FRA), již Adamovi chybělo více sil, aby odolal pestré a hlavně tvrdé hře soupeře.
Jonáš Hurtík nejprve nestačil na perfektně hrajícího Castla. Tento „Zámek“, který se prezentoval precizním pohybem po kurtu a údery hranými na poslední chvíli, opravdu odemknout nešlo. Oproti tomu s Francouzem Leroyem se v Jonášově hře objevilo pár náznaků jak zatlačit i lepšího soupeře.
Karolína Hejduková proti Francouzce Drouin zaplatila nováčkovskou daň z nervozity. Tolik chyb na příjmu si snad jinak nelze vysvětlit. Proti Polce Pajek už byl výkon koncentrovanější a ukázal, že pokud se Kája zklidní a dostane do výměny přes svůj příjem, dokáže soupeřku dobře rozběhat. Nutno dodat, že obě soupeřky působili značně vyspělejším dojmem než na kategorii U15.
Souboj obra s Goliášem svedla Klára Šilhavá proti Belgičance Pagliare. O hlavu větší a silově skvěle disponovaná Belgičanka tvrdě trestala každou chybu. O poznání vyrovnanější byl souboj stejné váhové kategorie s Francouzkou Drouard, která si každý bod musela vybojovat, což se jí díky skvělé technice nakonec podařilo.
Odpolední debly se vrátily opět do haly gymnázia K-A a v nich nejprve Adam s Jonášem nestačili na nasazené Francouze. Jediná naděje na zisk bodu byla přes agresivní příjem, který především Adam praktikoval už od začátku. Když se zapojil i Jonáš, dalo se s Francouzi místy držet krok.
Poslední zápas jsme konečně odehráli i v hlavní hale, kde si Klára zopakovala po boku Káji zopakovala souboj s obří Belgičankou, která však k sobě měla spoluhráčku ještě o hlavu menší než naše děvčata. Taktika tedy byla jasná, ovšem Belgičanka Henry výšku doháněla výborným pohybem a často až zázračnými zákroky. Ve třetím setu již našim děvčatům chyběl dostatečný důraz na útok, ale předvedený výkon snesl přísnější kriteria.
Velký rozdíl našich hráčů především proti Francouzům a Angličanům, byl v rychlosti a technickém provedení úderů. S ostatními národy (Polsko, Německo, Belgie, Holandsko…) se dá hrát. Na místo taktiky často řešíme jen technické věci, jako širší postoj se sníženým těžištěm a raketou alespoň trošku před tělem. Velký problém máme v zadním backhandovém rohu. Vydařený backhandový drop, abychom se vrátili zpět do výměny, se nepodařil téměř žádný. Fyzická připravenost v tomto věku extrémně závisí na vývoji jednotlivce, a kdo byl letos o hlavu větší, nemusí tuto výhodu za rok vůbec mít, v tomto ohledu je ještě určitě dost času na výraznější přetěžování.
Naši hráči předvedli to, na co aktuálně mají a snad viděli, že v této konkurenci je potřeba na sobě ještě hodně zapracovat. Ke cti jim určitě slouží, že tuto snahu mají, snad mít budou i nadále a podaří se jim příští rok předvést výrazné zlepšení.
No Comments Yet