Mít kvalitní zázemí je důležité pro každý sportovní oddíl. Současní hráči bez výjimky strávili stovky až tisíce hodin v tělocvičně, jíž se obvykle říká stručně „hala“, a když je třeba rozlišovat, pak je to „hala na Kompresorech“ nebo „tělocvična jednoty“. Vraťme se na chvíli do roku 1980, kdy byly dokončeny stavební práce a badmintonisté se sešli, aby na čerstvě položenou podlahu vyměřili a nalajnovali čtyři kurty…

Následuje autentický zápis z kroniky oddílu:

Jak jsme brigádničili
3. dubna 1980 | nová tělocvična

Ve čtvrtek jsme podnikli útok na novou tělocvičnu, respektive na její podlahu. Prvním problémem bylo sehnat pro lajnování lepicí pásku, jíž jsme chtěli jednorázově použít až 800 metrů, leč pak nám po vícerém použití jedné pásky stačilo mnohem méně.

Práci zahájili ve 14,00 první nadšenci Boháč, Jungmann a Vlčková, k nimž se asi v 15,30 přidal sám předseda oddílu Jurka. Svižně, chytře se dělíce o práci, vytřeli půlku tělocvičny, rozměřili první kurt a skvostně nabílili prvních pár centimetrů lajny. Pak se dostavili další pracanti Parkán, Klimeš a Rypáček, kteří se chopili vytírání, zatímco byl rozměřován a lepen další kurt.

Během této doby dorazily posily – Filler, Mrázek, Vávra, Kudera, Rebrová, Beranová Hanka a dvě pseudoposily Stoklasová a Poláková, jež byly obratem raději poslány domů. Mezitím ale Parkán a Jungmann odešli, takže závěrečného finiše se již nezúčastnili, avšak byli plně nahrazeni Malinou a Bilčíkovou. Takže ve 21,00 jsme mohli konstatovat nalajnování všech čtyř kurtů s výjimkou dvou krátkých lajn, na něž přes usilovné plivání do plechovek již Latex nestačil.

Úctyhodného výkonu dosáhl Honza Jurka, neboť byv neustále pronásledován Honzou Boháčem, přímo bleskurychle natíral a dokonce i úzkostlivě šetřil barvou. Navíc dorostenci Klimeš a Rypáček nešli na pivo a vydrželi s dospělými pracovat až do konce pilně a neúnavně, avšak denního rekordu sedmi hodin, který vlastní Boháč a Vlčková, nedosáhli. Ale Petr Rypáček má zase plus na mimořádné minibrigádě s Honzou Boháčem v pondělí, kdy pomocí dvoumetru rozměřili všechny rohy kurtů. Snad jedinou závadou bude malý prostor za kurty a mezi kurty, ale totéž – ne-li horší – máme ve staré tělocvičně, kde tento nedostatek byl celkem opomíjen.

Zúčastnili se:

dospělí: Boháč, Vlčková, Jurka, Jungmann, Parkán, Filler, Malina, Bilčíková, Mrázek
dorostenci: Klimeš, Rypáček, Vávra, Kudera, Rebrová, Beranová H., Stoklasová, Poláková

Teprve na konci května byla nová tělocvična slavnostně otevřena, a i tato šťastná událost je v kronice zaznamenána, dokonce včetně novinového článku z Večerníku Prahy.

Otevření nové tělocvičny
26. května 1980 | Praha 9 – Prosek

Kýžený okamžik nastal – páska je přestřižena – vchod do tělocvičny je volný!!! Ano, naše tělocvična, zkropená naším potem, zalitá našich odřených rukou krví a tisíckrát prokletá k smrti unavenými brigádníky, je hotova! Tohoto slavnostního okamžiku se účastnilo na 4,5 tisíce lidí, kteří za to zaplatili celých 5,- Kčs každý.

Teď už tedy víte, komu poděkovat, že si můžete zahrát na pečlivě vyměřených kurtech v krásné domovské hale. Ta od roku 1980 doznala některých změn (nedávno byla položena nová podlaha a kurty se posunuly na jedné straně dokonce trochu blíže ke zdi), ale na atmosféře a významu pro ČKD Kompresory, respektive SK Prosek Praha, neztratila ani centimetr…