Ve dnech 3.-6. června se konal v Rakousku turnaj Hofsteig Youth. Společná výprava z Prahy pod vedením trenérů Markéty Osičkové a Tomáše Krajči se zúčastnila jak čtvrtečního turnaje týmů, tak i navazujícího turnaje jednotlivců, který se počítá do kvalifikace na mistrovství Evropy U15. Společný „Team Praha“ dokázal zvítězit v konkurenci 11 družstev a odvezl si krásný pohár za 1. místo. V individuální soutěži jsme pak dosáhli na medaile díky Marku Čepelovi, Kryštofu Coufalovi a Filipu Titěrovi.
Výsledky: týmová soutěž | individuální turnaj
Team Praha: Erika Osičková, Marek Čepela (Astra Praha), Amélie Maixnerová, Štěpánka Nýdrlová, Kryštof Coufal, Filip Titěra (SK Prosek Praha); trenéři Markéta Osičková a Tomáš Krajča
Turnaj v době covidu – dobrodružství pro všechny strany
Turnaj po více než půl roce byl obrovskou motivací a zážitkem pro všechny zúčastněné. Velký dík patří Markétě za přihlášení, organizaci výjezdu a zajištění skvělého ubytování na horské farmě v obci Sulzberg, kde nám sice cinkaly kravské zvonce a smrděly kupy hnoje, ale mohli jsme obdivovat krásné výhledy na hory a být soběstační nejen v přespání, ale i vaření – a také ochutnat čerstvé mléko, vajíčka či sýry.
Zážitkem bylo sledování a vývoj covidových opatření pro cestování i turnaj samotný. Vyplňování různých formulářů trochu připomínalo cestování za dob socialismu a žádosti o výjezdní doložku. Nakonec se ale nejvíce kontrolovalo až přímo v místě turnaje, kde místní hygiena zásadně omezila počet hráčů v hale (řada dětí se tak vůbec nedostala do soutěže) a alespoň formálně bylo třeba dodržet nejen negativní testování, ale i třeba rozdělení lidí na jednotlivé sedačky na tribuně s rozestupy, nošení respirátorů FFP2 (takže jsme s Markétou za 4 dny hraní byli prakticky „udušení“) a další omezení typu nepodávání rukou či přebírání cen stylem „tak támhle si ze stolečku můžete vzít medaili.“
Ačkoli pandemie po celé Evropě spíše ustupuje, měli jsme obavy – naštěstí nám správně, negativně, vyšly jak testy doma, tak i testování v pátek ráno před započetím individuálního turnaje. Ne tak dobře dopadl jeden švýcarský klub, který měl pozitivního trenéra, jeho hráči tak museli spolu s ním do karantény. Pro nás to mělo příznivý efekt, že se do soutěže dostala i Erika, která jinak cestovala jen na soutěž týmů. A ostatně Štěpánka také zažila pěkné drama, když v úterý odpoledne odcházela z tréninku s definitivním verdiktem, že do Rakouska nepojede, a v jedenáct večer jsme ji budili, aby si sbalila trička, protože se posunula z reserve listu do soutěže…
Hofsteig Team Cup: nečekané vítězství Pražanů
Po všech odhláškách a změnách nakonec do čtvrtečního týmového turnaje zasáhlo jedenáct družstev z ČR, Rakouska, Německa, Itálie, Belgie a Švýcarska. Byly to jak klubové výběry, tak i regionální centra a jejich hráči poskládání (tak jako my) ze dvou a více klubů. Hrálo se systémem na 5 zápasů v utkání (1x každá disciplína) a pavoukem s dohráním konečného umístění.
Praha byla nasazena rovnou do čtvrtfinále, kde jsme čekali na vítěze dramatického souboje mezi Kelagem Kärnten a TV Refrath 2. Nakonec první kolo lépe zvládl německý tým z Refrathu, a to nám nabídlo zajímavou konfrontaci – až na Marka byli naši hráči všichni ročníky narození 2008/9 a „béčko“ Refrathu také obsahovalo mladé německé hráče stejného věku. Vstup do turnaje byl složitý i proto, že po dlouhé době nehraní byli naši hráči vesměs nervózní a potřebovali se „rozkoukat.“ Kryštof s Filipem však zvládli úvodní čtyřhru s párem Schmitz-Strack. Naopak Ami s Erikou podlehly dvojici Hermel-Iffland. Za stavu 1:1 nás podržely singly, Ami porazila silnou soupeřku Kalliope Hermel 21:15 a 21:19 a Marek si věděl rady s Johanem Strackem. Ve dvou těsných setech jsme pak vyhráli i mix (Marek+Štěpa) a výsledek 4:1 nás posunul do semifinále.
Belgičané jsou pro nás na mládežnických turnajích vždy obrovskou výzvou. Z utkání s výběrem Badminton Vlaanderen jsme tak měli zdravý respekt, měli hráče ročníků 2007 a velmi technicky šikovné i rychlé, jak je u Belgie obvyklé. Tentokrát jsme ale podali výborný výkon a zvítězili 3:2. Soupeř bodoval v úvodním deblu, i když Kryštof a Filip hráli s technickou dvojicí Mabbe-Pipeleers na tři sety a zápas trval 43 minut. Skvěle ale zahrály Ami s Erikou, které výkon z předchozího utkání otočily o 180 stupňů a doslova rozstřílely pár Boonen-Van Parys. A opět jsme se mohli spolehnout na skvělé singly! Marek přehrál technického, ale silově méně disponovaného Mabbeho ve dvou setech. A Ami díky obrovské herní disciplíně a chytré rozehrávce nečekaně porazila Tammi Van Wonterghem 21:16 16:21 a 21:18. Cenný výsledek a skvělý výkon! V závěrečném mixu ještě Flandry upravily výsledek na 3:2 z pohledu našeho družstva, mohli jsme se tak těšit na finále!
Soupeřem nám byl výběr BVO Uzwil, švýcarský klub, který se především spoléhal na dva silné hráče ročníku 2007, kteří hráli singly a spolu mix. A protože na výhru stačily tři body, bylo potřeba někde jejich „odpor“ zlomit. Takticky jsme upravili sestavu a i když nám ostatní trenéři nedávali moc nadějí, věřili jsme, že dokážeme udělat poslední zlatý krok. Zdárně k němu přispěl debl Marek-Kryštof výhrou nad Berendonkem a Jäggim ve dvou setech. Ami s Erikou přehrály Gantenbein a Germann také na dva sety. Do hry šel v tu chvíli Mára a proti němu skvěle se pohybující a uvážlivě rozehrávající soupeř Noel Tappeiner. V prvním setu vítězí Márův nátlakový a razantní badminton 21:11. Druhý set a jako by někdo našeho hráče „vypnul“ – 8:21. Do třetího se ale nastartuje s tím, že jde vyhrát, a jak řekne, tak udělá: 21:13 a při skóre 3:0 je o našem vítězství rozhodnuto! Po domluvě obou týmů jsme už nedohrávali singl dívek a nechali jsme jen Filipa a Štěpánku zahrát si mix, ačkoli ve výsledcích je uvedena jejich výhra, ve skutečnosti jej prohráli, takže finále skončilo výsledkem 3:2 pro tým Prahy.
Kombinace dobře „trefených“ sestav, nadstandardních výkonů a vzájemné podpory a fandění vedla k nečekané a radostné výhře. Navíc jsme si zvykli na halu a dobře se v týmovém turnaji rozehráli. Mohli jsme se tak jen těšit na třídenní individuální klání.
Hofsteig Youth International: tři medaile a řada krásných výkonů
V individuálním turnaji jsme získali tři medaile. Marek obsadil druhé místo v singlu, v mixu po zranění partnerky Barči Bursové také druhé místo (ač byla velká šance i na výhru). A velké překvapení nám nachystali Kryštof s Filipem, když získali bronzové medaile v deblu po fantastických výkonech v sobotním programu. Organizátoři je nasadili jako 3/4, což nám přišlo jako poněkud přehnané, ale kluci to „vzali za své“ a v duchu sebenaplňujícího se proroctví fakt získali bronz. Klobouk dolů.
A klobouk dolů i před ostatními, kteří prošli ze skupin či sehráli vyrovnané a kvalitní zápasy se staršími protihráči.
Postupně od nejmladší Štěpánky – ta si zahrála nejméně, když s Filipem uhráli jedno kolo v mixu. V singlu vypadla už v základní skupině, litovat může prvního zápasu se Sophií Lehmann, dva vyrovnané sety, ale Štěpa vůbec nehrála své „jedovaté“ údery (to nemyslím prasátka 😉 ) a trochu se bála. Naopak proti turnajové jedničce Maře Hafner z Lucemburska hrála Štěpánka odvážně a velmi dobře, podlehla jí 20:22 a 14:21. V deblu spojila síly s šikovnou Švýcarskou Nishkou Sharmou, ale hned v prvním kole vypadly s nakonec stříbrnými Bonnemann a Rusli 16:21 a 17:21.
Erika původně hrát vůbec neměla, do turnaje se dostala na poslední chvíli, a to ji pořádně motivovalo. V singlu tak hned v prvním zápase zaskočila šikovnou Lisu Bonnemann agresivní, nátlakovou hrou. Pak sice podlehla na tři sety Kalliope Hermel, ale zase na tři sety vybojovala postup proti italské soupeřce Anně Hell. V pavouku pak porazila Lorraine Rusli 23:21 ve třetím setu, tedy „na jistotu“ 🙂 a nestačila až ve druhém kole na Báru Bursovou. V deblu s Ami měly holky těžký los, německým soupeřkám Poluektov a Steffes nestačily v razanci a deblové sehranosti.
Ami hrála i v individuálním turnaji skvěle a zatím svůj nejlepší badminton. S Kryštofem v úvodním mixu sice prohráli s německou dvojicí Emmerich-Iffland, ale bylo to po setech 23:25 24:22 a 17:21 a z obou stran velmi kvalitní hře. V singlu se Ami prostřílela suverénně ze skupiny. Porazila Marii Laru De March z Itálie 21:13 a 21:11, nasazenou Aurelii Wulandoko z Německa dokonce 21:9 a 21:15 a nezaváhala ani se Slovinkou Tinkarou Alič 21:11 a 21:12. V pavouku si podobně jednoznačně poradila se šikovnou Švýcarkou (později vítězka mixu) Anic Metzger 21:11 a 21:12. Nad její síly už pak byla ve čtvrtfinále francouzská hráčka Margoux Lasis 14:21 a 10:21 – Lasis měla odpovědi na Amálčiny nátlakové údery a dokázala hrát a pohybovat se v tempu, které Ami nestíhala.
Filip k druhému kolu mixu přidal postup do pavouka v singlu. V základní skupině sice prohrál hned první zápas s Benno Oswaldem, pak ale nečekaně porazil francouzského soupeře se skvělou rukou, avšak menší ochotou běhat Noé Luonga 21:16 a 21:19 a uhrál i poslední zápas proti domácímu Aaronu Waltlovi, ačkoliv při něm nezahrál míč jinam než do středního boxu. V pavouku v prvním kole vypadl s Ole Schrothem, soupeř se v průběhu zlepšil, škoda prvního setu 21:23 a 9:21.
Kryštof také prošel ze základní skupiny, když porazil rakouského borce Ziao Zhou a naopak podlehl lépe běhajícímu Leonu Kaschurovi, turnajové jedničce z Německa. Zápas viděl na videu a bylo znát, že se z něj ponaučil, protože jeho vystoupení v pavouku sneslo přísnější měřitka. Proti Thomasovi Mabbemu se dobře pohyboval, ničil soupeře pestrou rozehrávkou a byl to souboj, jak se patří: 21:3 8:21 a třetí set, kdy Kryštofovi došly síly, přesto 17:21 s o rok starším a velmi dobrým Belgičanem.
Společné vystoupení kluků v deblu bylo velkou radostí. Na debla se Kryštof s Fílou opravdu těšili a v sobotu se stali postrachem větších a silnějších soupeřů, když na ně „vlétli,“ drtili je agresivním příjmem, umístěnými smeči a zadrženými dropy. Tak přehráli pár Davide Izzo-Noel Tappeiner (Itálie-Švýcarsko) 23:21 16:21 a 21:7. Ve čtvrtfinále v obdobném stylu francouzskou dvojici Paul Massias-Ziegler a Luc Thalmann 21:12 a 21:16. Škoda, že si energii nepřenesli do nedělního semifinále, kdy na ně dolehla únava, jiné prostředí (hra na koberci, s rozhodčím) a nebyli už tak odvážní. Německé dvojici Linus Emmerich a Leon Kaschura tak podlehli 15:21 a 10:21.
Marek byl hlavní hvězdou pražského týmu, což potvrdil v obou disciplínách, do kterých zasáhl. V mixu s Bárou Bursovou prošli přes těžké soupeře až do finále. Vyřadili postupně italský pár De Leon-Torres, Belgičany Mabbe-Van Parys, švýcarskou dvojici Tappeiner-Vegh a německý pár Ohliger-Poluektov. Do finále však pro zranění Báry nenastoupili. V singlu si Mára pohlídal postup ze skupiny přes Felixe Steinwendera, Jonase Schmidta a Livio Jäggiho vždy ve dvou setech. V pavouku si poradil se záludně hrajícím Ole Schrothem, ve čtvrtfinále zdolal svého velkého soupeře z ČR Vaška Simona (poprvé v kariéře) a v semifinále zopakoval třísetovou výhru nad Noelem Tappeinerem ze Švýcarska. Pomohl i Márův přístup, kdy se podíval na video ze zápasu v týmovém turnaji, zanalyzoval silné a slabé stránky a připravil předem zápasovou taktiku.
Finálový soupeř Zyver De Leon Márovi nesedl, hrál nepříjemně do drajvu, skvěle na síti a trvalo, než se Mára vůbec začal dostávat do výměn. Výsledek 7:21 a 16:21 naznačuje výrazné zlepšení ve druhém setu, ale italský borec byl celkově určitě lepší a zaslouženě zvítězil.
Za celé čtyři dny patří závěrem velký dík nejen hráčům a jejich rodinám, které nám připravily v Praze „triumfální“ uvítání i s dortem, šampaňským a dárečky, ale také rakouským organizátorům, kteří v nelehké době turnaj připravili, čelili řadě problémů před turnajem i během něj a nakonec to zvládli a umožnili nám prožít krásné dny, vidět po měsících bez adekvátní přípravy a hlavně soutěže naše zase „v akci.“ Už se těšíme na další turnaje!
No Comments Yet