Z nabídky trojice otevřených turnajů U15 předposledního víkendu prvního poprázdninového měsíce padla volba čtveřice Verča Tvrdíková, Naty Stará, Tom Orlík a Petr Krejčí na jihočeské krajské město. Oproti Šumperku výrazně blíž a proti pražskému Hamru s kompletním programem v rámci jednoho hracího dne. A navíc se vzpomínkami na veskrze úspěšný výlet na stejný turnaj před deseti měsíci. Ranní vstávání bylo sice trochu krušné, ale cesta nekomplikovaná a pod transparent se sokolským heslem „Ve zdravém těle zdravý duch“ jsme dorazili bez vážnějších problémů mezi prvními. O jedenáct hodin později jsme pak zamířili zpět ku Praze (s mezizastávkou u … psst, to se neříká) s bohatým nákladem vytěžených vzácných kovů a vyválčených bodů.
Reportáž od Zdeňka Krejčího
Mix – Naty s Tomem suverénní zlato, trochu hořký bronz Verči s Petrem
Hned v úvodní turnajové disciplíně, tradičním mixu, jsme pomýšleli nejvýš, jak to jen šlo – náš tradiční pár Naty s Tomem vstupoval do turnaje z pozice jedniček a své role se také beze zbytku zhostili. Za celý turnaj trochu tápali jen v samém úvodu, v první setu úvodního duelu proti sourozencům Cirókovým z Ivančic, kteří s naší dvojicí drželi vyrovnaný krok ještě ve chvíli, kdy se skóre setu dávno přehouplo v dvojciferná čísla. Spousta laciných a nevynucených chyb ve hře, jako by sice tělo už bylo v českobudějovické sokolovně, ale hlava teprve někde u Tábora, maximálně Sezimova Ústí. V závěru setu však osvědčili Naty s Tomem nabyté zkušenosti, ve druhém setu už nebylo o vítězi pochyb a po výsledku 21:15, 21:5 si mohli odškrtnout první splněný úkol. Na čtvrtfinále už dorazily oběma i hlavy a tak si bez problémů poradili s Novotnou a Tvrdíkem 21:12, 21:10, v semifinále s domácími želízky Novotnou a Davidem Dvořákem 21:10, 21:6 a navzdory našim lehkým obavám neklopýtli ani v přesvědčivém finále proti českokrumlovskému páru Hulcová, Fuciman 21:7, 21:16.
Verča s Petrem postupovali z opačné poloviny pavouka a také oni v prvním setu proti pardubickým Vašíčkové a Burgetovi nakupili dost chyb, naštěstí bez fatálních následků. Od druhého setu však šel výkon naší jen sporadicky společně trénující dvojice razantně nahoru, oba zrychlili a přitvrdili a začali se (byť deblově) doplňovat. Nalezenou vítěznou vlnu 21:17, 21:11 si následně přenesli do čtvrtfinále (Krištofová – J.Havlíček 21:11, 21:5) a i do podstatné části semifinále proti Hulcové a Fucimanovi. Semifinále však prokázalo onu hořkou pravdu raketových sportů – dokud nezískáte opravdu poslední bod, nemáte vyhráno. Náš pár získal první set v poměru 21:17 a ve druhém měl za stavu 20:16 čtyři mečboly (při tom čtvrtém zastavila Petrovu smeč páska), za stavu 21:20 pátý (odvráceno prasátkem), ale set nakonec urvala českokrumlovská dvojice v poměru 21:23. Což ji nakoplo k výšinám, ve třetím setu prakticky nechybovali, zatímco náš trochu otřesený pár se už srovnat nedokázal a prohrál rozhodující sadu 16:21 a tím ztratil i takřka vyhrané semifinále. Medaile (bronzová) z toho tedy byla, ale prosecké finále bylo blízko blizoučko.
Singl chlapci – jediná nezlatá disciplína, Tom bral „jen“ stříbro, Petr dopíjel kalich hořkosti do dna
Tomáš potvrdil v turnaji roli nasazené dvojky a z (bez urážky) trochu lehčí spodní poloviny pavouka bez vážnějších problémů prošel do finále. Na této cestě měl ponejvíce práce jako obvykle v úvodním setu prvního zápasu, kdy mu mladší z bratrské pardubické dvojice Havlíčků, Vojta, kladl houževnatý odpor a Tomáš nemohl trefit singlový kurt. Přesto si postup po výhře 21:15, 21:12 pohlídal. Ve čtvrtfinále se už dostal do patřičné herní pohody a domácímu Kalinovi povolil v celém zápase deset bodů (21:6, 21:4). V nastoleném tempu pak až nečekaně snadno „zničil“ v semifinále i druhého Havlíčka, staršího Járu (mimochodem účastníka radotínského GPB před týdnem) 21:7, 21:9, kdy o svém vítězství nedal od začátku nejmenších pochyb a první bod povolil svému soupeři až za stavu 10:0. Pohoda ho však ve finále opustila a talentovaný Patrik Fuciman, byť o dva roky mladší, potvrdil roli nejen černého koně turnaje, ale i velkého talentu. Nepustil Toma k jeho hře, minimálně kazil, dobrý pohyb, přesná ruka, Tom marně hledal recept a pod tlakem toho spoustu vyházel. Obzvlášť to místo v levém zadním rohu, asi dvacet centimetrů vně postranní čáry – čtverec o rozměrech 20×20 cm, ten přitahoval Tomovy dlouhé míče neomylně jako neodymový magnet. Ve druhém setu už Tom trochu psychicky rezignoval a turnajové vítězství po prohře 15:21, 8:21 přepustil do Krumlova.
Petr měl v singlu los přeci jen o poznání těžší, přesto ne nehratelný. Vstup do singlové části turnaje si přes depresi z prohraného mixového semifinále proti českokrumlovskému Šmikmátorovi pohlídal (21:13, 21:4), jenže ve čtvrtfinále ho čekala nasazená jednička, domácí David Dvořák. Tíha „nespravedlivého“ losu dolehla na Petrovu hlavu v prvním setu měrou vrchovatou a prohra 12:21 po mátožné hře nasvědčovala, že singlová etuda bude brzy dohrána. Do druhého setu však vlétl úplně jiný Petr s úplně jinou hrou – 21:9 a šlo se do setu třetího. I v něm si náš borec udržoval převahu až do (pokolikáté už) nešťastné koncovky, ve které ve výhru nepřetavil ani nadějné vedení 18:14, ani dva vypracované mečboly za stavu 21:20 resp. 22:21. Moc mu nebyla nakloněna ani štěstěna, druhý mečbol odvrátil domácí hráč z těžké pozice ze zadní části kurtu jak jinak než opět prasátkem vteřinu balancujícím na pásce a nakonec spadnuvším na Petrovu stranu. Čtvrtfinále tak bylo pro Petra konečnou a celkem není divu, že po něm měl hlavu až někde ve sklepení domácí sokolovny.
Singl dívky – krasojízda až do samotného finále, druhé zlato pro Naty a stříbro pro Verču
Obě děvčata jako dvě nejvýše nasazené hráčky postupovala z opačných konců pavouka. O něco jistější jízdu do finále předvedla z té spodní dvojka turnaje – Verča. Sice nad sebou občas zachmuřeně kroutila hlavou a tvářila se jak ustaraný strýček Fido, ale pokud to byla jen známka absolutní koncentrace, tak klobouk dolů. Postupně přehrála ivančickou Cirókovou 21:11, 21:10, pardubickou Vašíčkovou 21:12, 21:12 a v semifinále domácí želízko Natálii Kortusovou 21:12 a 21:14. Škoda ve druhém setu dvou zkažených výměn za stavu 20:12 – uhrát čtyři sety za sebou se shodným výsledkem mohlo být lehce kuriózním příspěvkem do turnaje.
Naty si jako jednička turnaje poradila v souboji (malinko úsměvném) Davidky s Goliáškou se snaživou, talentovanou a jinak suverénně nejmladší účastnicí turnaje, Eliškou Mikešovou z Krumlova, 21:7, 21:10, následně pak ve čtvrtfinále s táborskou Novotnou 21:14, 21:14. V semifinále proti Viktorii Hulcové se už zapotila o poznání více, po jasně vyhraném prvním setu 21:9 přišly komplikace v podobě prohrané druhé sady v poměru 14:21 a nakonec přeci jen mobilizace morálních sil naší zarputilé bojovnice a výhra 21:17.
Kýžené, tak trochu očekávané a tak trochu „vážné“ vzájemné finále pro sebe urvala Naty poměrem 21:15, 21:18 a přidala do sbírky druhé českobudějovické zlato, Verča brala stříbro.
Debl chlapci – třetí hořký kalich Petr odmítl a dokráčel si s Tomem pro zlato
Největší deblovou výzvou pro naše turnajové jedničky bylo vyrovnat se poněkud pošramocenou psychikou. Petr stále ještě odkládal deku ze dvou poněkud smolných vystoupení a Tom šel do úvodního zápasu jen pár minut po prohraném singlovém finále s Fucimanem (navíc na stejném kurtu, na jakém finále prohrál, na centrkurtu „pod oponou“). Jejich výrazně mladší soupeři, Bouberle z Vodňan a Fošum z Křemže toho hlavně v prvním setu málem využili. Kladli až nečekaně tuhý odpor, který Petr s Tomem zlomili ponejvíce zkušenostmi až v koncovce 21:18, 21:12. Od druhého setu se však už začali rozpomínat na lepší časy a semifinálové trochu obávané soupeře, českokrumlovské Fucimana s Kuzdasem, převálcovali 21:8, 21:7, čímž si oba s vítězem singlové části částečně srovnali své účty. Petr s Tomem tentokrát naprosto nečekaně a výjimečně dodrželi amatérsky naordinovanou taktiku – kam, co a na koho hrát a Petr navíc konečně naklonil štěstěnu i na svoji stranu. Jeho tři nebo čtyři čítanková prasátka bral sympatický Patrik na druhé straně s úsměvem. Ve finále pak hoši změřili síly s pardubickým párem Burget – Jára Havlíček. Lehce kuriózní duel z pohledu toho, že tři ze čtyř aktérů finále proti sobě stanuli před týdnem v osmifinále radotínského GPB – jen místo Burgeta hrál po Havlíčkově boku Urbanec. Na úvod finále přetahovaná, ve které měli Pardubáci mírně navrch. Za nepříznivého stavu 10:13 však Petr s Tomem přeřadili na vyšší rychlostní stupeň, deseti vyhranými výměnami v řadě zvrátili průběh zápasu a na kurtu až do konce dominovali. Soupeř nedal kůži zadarmo, nekonečná výměna za stavu 5:4 ve druhém setu, kdy se pardubická dvojice opakovaně doslova „zvedla ze země“ vyvolala zasloužený aplaus všech přítomných, přesto Petr s Tomem rázně dokráčeli po výsledku 21:14, 21:12 k turnajovému zlatu.
Debl dívky – Verča zkompletovala medailovou kolekci, Naty vítala „zlatý hattrick“
Také naše děvčata vstupovala do turnaje v roli jedniček a nejtěžším soupeřem byla sobě sama. Přepnout po vzájemném singlovém finále z módu „rivalita, řevnivost“ do módu „spolupráce, souhra“ holkám dva sety trvalo (zdvíhám lehce varovně nasliněný prst, takhle příště ne!), přestože výhra nad domácím párem Kortusová – Dudová 21:5, 21:11 vypadá pohodově. Od semifinále proti táborským Novotné a Kočové už ale holky opět fungovaly na kurtu jak měly (21:12, 21:13) a suverénně si počínaly i ve finále proti Cirókové a Vašíčkové. Po výhře 21:11, 21:12 hraném už ve sladěných outfitech a především s úsměvem ve tváři Verča dokompletovala svoji budějovickou sbírku bronz-stříbro-zlato a Naty si mohla s Robertem Zárubou zvolat jeho nesmrtelné„Vítej, zlatý hattricku“. A my ostatní neméně slavné: „Ještě jeden zlatý večírek pro tuhle partu“
No Comments Yet