Vysokou a prostornou tělocvičnu TJ Bílá Hora jsme tentokrát našli bez problémů, a tak jsme se mohli s Kačkou Kykalovou jako jedni z prvních rozehrát před zahájením turnaje kategorie GPD. Začátek se, pravda, trochu protáhl, ale nakonec jsme úspěšně a víceméně regulérně nalosovali všechny disciplíny a mohly začít první líté boje. Naší prosecké dvojici se dařilo střídavě, na mě dopadla únava z dlouhé jízdy, Kačka si prožila tradiční pocit tuhé dřevěnosti po návratu z lyžování. Přesto se nám povedlo vyhrát obě dvouhry, v mixu jsme spolu obsadili třetí místo, já byl bronzový i s Davidem Ježkem v deblu a Kačka s domácí Karin Basákovou skončila v dámské čtyřhře druhá.

Ráno jsme příliš dlouho čekali na svůj první zápas. Pořádně jsme vytuhli, mně se chtělo spát, Kačce nevím, co se chtělo, ale běhat rozhodně taky ne, a jednoznačná výhra v prvním kole nám na rozehranosti ani aktivaci tím pádem nepřidala. Semifinále proti páru Takáč-Bláhová tak bylo nepříjemným probuzením – soupeři rozehrávali takticky, hlavně Bára byla na síti neprůstřelnější než Neprůstřelný mnich, a zaslouženě jsme tak prohráli.

Kačky dvouhry byly víc bojem s vlastníma nohama a občas i hlavou, než se soupeřkami. Trápení přineslo už první kolo proti Karin, kdy Kačka jeden set zachraňovala až v nastavení. V semifinále nasazená jednička zdolala Evu Odvárkovou, ale její pohyb po kurtu při tom zápase jedničkový rozhodně nebyl. A dramatické třísetové finále proti Lence Voráčkové dopadlo dobře jen díky tomu, že se Kačka dokázala po nevydařené druhé sadě uklidnit, nepodlehla panice a dokázala zakončovat výměny, když k tomu dostala šanci.

Já začal pěkným zápasem proti Švimbymu, kde jsem si vyzkoušel naznačené údery a příjemně se rozběhal. Jak se později ukázalo, bylo to potřeba. Adam Čechura ve druhém kole mě, pravda, tolik neprověřil – nehrál špatně, ale já si pořád držel bezpečný náskok. To semifinále proti Michalu Böhmovi bylo úplně jiné. Vyrovnaná hra, kdy jsem se snažil poctivě si výměny vyběhat a vzdorovat jeho pestrému útoku vedla do tří setů, a když jsem ten rozhodující dotáhl do vítězného konce (Michalovi došly síly), tleskalo asi deset přihlížejících nám oběma. Ve finále jsem se střetl s asi jediným hráčem, který na tom byl kondičně ještě lépe než já – Ivoš Černý nepustil ani balon zadarmo a ve druhém setu se vyhecoval k opravdu výbornému výkonu. V utkání dvou běhavců jsem byl výjimečně já ten útočnější a k tomu s širší škálou úderů, což mi přineslo výhru. Jen nevím, jestli bych vydržel případný třetí set.

Holky v deblu hrály každá s každou, rozhodujícím zápasem o vítězství byla čtyřhra Kačky s Karin proti páru Nováková-Voráčková. Bohužel jsem současně hrál svůj zápas a nemohl holkám pomoci podporou a radou, rozhodla prý ale Kačky pochopitelná únava a řada chyb. I tak mohly být holky s druhým místem spokojené.

Já s Davidem Ježkem z Nejdku vyhrál pětičlennou skupinu, potěšilo nás hlavně třísetové vítězství nad párem Takáč-Knopp. Pak už ale došly síly i mně, udělalo se mi zle, a bolest hlavy spojená s únavou způsobila, že jsem po dohrání neúspěšného semifinále proti Tondovi a Adamu Bartoníčkovi padnul na zem a zůstal ležet.

Cesta domů byla hororová a jsem rád, že jsem nezpůsobil žádnou dopravní nehodu a bezpečně se dopravil až do Klecan. V době psaní této reportáže už nejhorší únava pominula, a tak můžu opět nasadit trochu optimismu: byť šlo „jen“ o GPD, příjemně jsme si zahráli, v singlech potvrdili kvalitu, vyhráli mnoho bitev se sebou samými. A Adamovi, Karin, Petrovi a zbytku organizačního týmu se povedlo už podruhé uspořádat pěkný turnaj, kde si každý zahrál do sytosti – a o to by mělo na „déčkách“ jít především.