Zatímco naše žákovská elita bojovala na mistrovství republiky patnáctiletých, prosecké kádrové rezervy v podobě Petra Krejčího a Pepy Rákosníka ve stejném termínu vyrazily na sever Čech do města pod Ještědem poměřit své síly s převážně mimopražskými soupeři na otevřený turnaj třináctiletých kategorie D pořádaný Slovanem Vesec.
Bronzový předkrm …
Při akutním nedostatku dívek onoho sobotního libereckého rána se do soutěže mixů zapojilo jen deset párů, protože jen a právě tolik se v hale vyskytovalo badmintonuchtivých děvčat. Nedostalo se tak bohužel na Pepu a mix si zahrál pouze Petr – po boku ústecké Veroniky Pondělíkové. Jako nasazený pár číslo čtyři se vyhnuli prvnímu kolu a nastoupili rovnou do čtvrtfinále. V něm obstáli proti vyšší a robustnější domácí dvojici Benk, Valtová, po prohraném prvním setu 19:21 strhli dva následující shodným poměrem 21:15 ve svůj prospěch. Petr si celý první set zvykal na pro sebe nezvyklou roli tahouna páru, od druhé sady už se však „zajel“ (až na to nešťastné podání), přidal na razanci, Verča přidala několik jistých zásahů na síti a byl z toho zasloužený postup do semifinále.
V něm došlo na první dnešní Petrův střet s domácím Štěpánem Líbalem, hrajícím mix po boku radotínské Elly Knaislové. Proti nasazenému páru číslo dvě z toho opět byly tři sety, tentokrát však bohužel bodový výpadek uprostřed toho třetího rozhodujícího stál Petra s Verčou postup do finále, ze kterého se po setech 15:21, 21:19 a 13:21 radovali soupeři. I tak, přestože porážku nekousal Petr úplně lehce, z toho byla bronzová medaile a tedy jistota, že se z Liberce nebudeme vracet s prázdnou.
… stříbrný hlavní chod …
Trochu kysele nahlíželi oba kluci na rozlosování osmnáctičlenného pavouka singlu, ze kterého vyplývalo, že se oba nacházejí ve stejné čtvrtině pavouka a tedy nejpozději ve druhém kole (čtvrtfinále) je potenciálně čeká další z řady letošních vzájemných duelů.
Na něj však nakonec, musím říct „bohužel“, nedošlo. Pepa totiž jaksi nezvládl své utkání prvního kola. Jel sto kilometrů do Liberce za soupeři z jiných krajů, aby nakonec poměřil síly s radotínským Jaroslavem Karbanem. S neúspěšným koncem. O hlavu vyšší soupeř vstupoval do utkání rozehranější díky předkolu, přesto úvod utkání patřil Pepovi, který si rychle vypracoval pětibodové vedení. Pak však Karban změnil taktiku, prodloužil údery až do zadních rohů – a Pepa do konce utkání nenašel protizbraň. Přes porážku 13:21 a 19:21 musím konstatovat, že soupeř byl pro Pepu hratelný, ale to by musel Pepa hrát jednak mnohem trpělivěji v přípravě pozic, jednak rovněž prodloužit délku svých úderů alespoň o metr, protože těch míčů nahraných soupeři na přímý útok (dost často už z podání) bylo „privela“. A hlavně – poslouchat rady, snažit se dodržovat taktiku, nediskutovat a nereagovat popudlivě na dobře míněné výtky ke hře. Tahle porážka jde bohužel hlavně na vrub Pepovy hlavy, protože ruku má dobrou a s pohybem (při handicapu výšky) problém nemá. Jak ostatně ještě v průběhu dne dokázal. Už třeba v zápase o pořadí, kde přehrál libereckého Filipa Böhma 21:10 a 21:13. Nejprve to vypadalo, že se scénář bude opakovat, ale za stavu 11:10 Pepa konečně v hlavě přepnul na příjem a deseti body v řadě rozhodl nejen o osudu prvního setu, ale vůbec celého zápasu.
Petr se s nástrahami veseckého pavouka vyrovnal přeci jen o poznání lépe. Do singlového turnaje vstoupil suverénně, když v utkání proti Böhmovi (Pepovu soupeři v boji o umístění a jak se později ukázalo, i bronzovému medailistovi z deblu) nepřipustil jakékoliv drama a od úvodu pestrou hrou jasně dominoval – 21:7 a 21:6. Ve čtvrtfinále na něj čekal Pepův
přemožitel Karban, což byl pro Petra o poznání těžší oříšek, ale Petr fiasko nepřipustil a Pepu dokonale pomstil. Karban zkoušel stejnou taktiku, která mu fungovala proti Pepovi, Petr byl však o poznání trpělivější, přesnější a v úderech delší. Jediným kritickým momentem byla polovina prvního setu, kdy soupeř stáhnul čtyřbodovou sérií Petrův pracně budovaný náskok, ale naštěstí se Petr znovu chytil a pak už na kurtu až do konce dominoval – 21:16 a 21:12. V semifinále došlo na odvetu za prohrané semifinále mixu a druhý střet s domácím Líbalem. Troufnu si neskromně prohlásit, že v tomto utkání podal Petr singlový „výkon podzimu“ a byla radost to utkání sledovat. Ubral na razanci, ve které ještě stále není tak jistý v kramflecích, ale naprosto přesnými údery rozdělovanými po celém kurtu domácího soupeře doslova uštval, s konečným výsledkem 21:9 a 21:12.
Bohužel, tento výkon nedokázal o pár desítek minut později zopakovat. Tíha prvního finále v životě na něj dolehla až příliš a proti o půl hlavy většímu a ve hře jistějšímu libereckému „ranaři“ Františku Beranovi tahal od začátku za kratší konec. Na začátku každého setu vždy nabral čtyřbodovou ztrátu a tu už nedokázal do konce srovnat. Vždy se dokázal přiblížit maximálně na rozdíl jediného bodu, aby pak (často po nevynucených chybách) soupeř znovu odskočil a došel si pro zasloužené vítězství. Na každý bod se Petr hodně nadřel, soupeř byl v úderech jistější a hlavně zbytečně nekazil. A bohužel – s nepříznivým vývojem a zbytečnými chybami se nedokázala srovnat v podstatě od začátku utkání Petrova hlava. Frustrace je těžký protivník a její zvládání je vedle krátkého podání Petrův snad největší handicap. Po porážce 15:21 a 16:21 zůstalo na zklamaného Petra i tak hezké stříbro.
… a nakonec zlatá sladká tečka
Svá určitá rozčarování si nakonec oba kluci, nasazení jako pár číslo jedna, beze zbytku vynahradili v závěrečném deblu. Čtvrtfinálovým duelem proti libereckým Dennisi Kerplovi a Ondrovi Beranovi se i přes jasný výsledek 21:9, 21:9 trochu protrápili. O hlavu menší a podstatně mladší Liberečáci vzdorovali statečněji, než vypovídá konečný výsledek, a za svůj výkon zaslouží náš respekt. Razance a větší zkušenosti však byly na straně našich kluků.
Semifinále proti domácím Niševovi a Líbalovi (Štěpán Líbal vs. Petr potřetí) byla už trochu jiná liga a také výkon našich kluků snesl podstatně přísnější deblové měřítko. Zejména první set získaný v poměru 21:8. Druhý byl o poznání vyrovnanější skoro až do své koncovky, v ní se však Petr s Pepou na rozdíl od soupeřů konečně vyvarovali zbytečných chyb a druhý mečbol jistě proměnili 21:16.
Soupeřem ve finále byl našim klukům nasazený pár číslo dvě, ústečtí Ondra Palinkáš s Danem Orosem. Jejich předchozí deblové výkony na cestě do finále plné dobrého pohybu i vzájemné souhry a doplňování budily respekt. Vylámali si na nich zuby radotínští Pecka s Karbanem i liberečtí Böhm s vítězem singlu Františkem Beranem. Finále však, při vší úctě a respektu k soupeři, naši kluci deblovým pojetím naprosto opanovali. Nechali se hrou plně pohltit, skvěle se deblově doplňovali po celém kurtu, povzbuzovali se navzájem, nediskutovali s okolím (Pepa), nepohazovali raketou a nevztekali se při občasných zaváháních (Petr). Navíc takřka po celý zápas dokázali dodržovat amatérsky naordinovanou taktiku dlouhými údery do zadních rohů rozbíjet deblové postavení protivníků a připravit si pozici buď pro milimetrové zkrácení za síť nebo razantní útok. Na deblovou hru kluků byla radost pohledět (samozřejmě očima nás laiků, trenérské oko by nedostatky jistě odhalilo a vytklo) a výsledek 21:9 a 21:10 hovoří jasně. Po závěrečném útoku mohla zasloužená radost naší dvojice propuknout naplno.
Jistě lze namítnout, že šlo jen o „bezvýznamný“ turnaj kategorie D, ale pro oba kluky měl svoji cenu. Minimálně v rovině zkušeností a motivace do další práce. Petr poznal, že i finále
se dá zvládnout, když se ukočíruje hlava, Pepa si zase odnáší poznání, že není tak marný deblový partner a nemusí o sobě zbytečně pochybovat. A Prosek i na severu ukázal, že má své místo na badmintonové mapě republiky. Do Vesce závěrem letí naše poděkování za organizačně dobře zvládnutý a pro nás úspěšný turnaj.
No Comments Yet