V sobotu 20. června přivítala prosecká tělocvična v Lovosické osmý ročník tradičního Turnaje rodičů a dětí na závěr sezony. Při rekordním počtu účastníků (startovalo hned 51 rodinných týmů a v tělocvičně a okolí jsme napočítali více než 150 lidí) se z badmintonového klání stal hodně velký tanec kolem hodin, kdy jsme i při zkrácení setů do 15 bodů a omezení počtu zápasů jen tiše doufali ne snad ani v to, že se přesuneme v rozumnou hodinu ke grilu, ale že se turnaj vůbec někdy dohraje, a nebudeme muset s Billem Haleym, kometami a posledním rozbitým košíčkem dekorovat vítěze až za úsvitu…
Prohlédněte si: první galerie fotografií (od začátku turnaje do exhibice) + fotografie od Palánových (včetně předávání odměn a večírku)
51 týmů; a přece jsme to dohráli
ANEŽKA LIMANOVSKÁ s maminkou
Štěstím pro všechny bylo únosně ne-zrovna-moc-letní počasí, které proměnilo naši tělocvičnu pouze na výheň střední míry žhavosti; a jediné, co bylo doopravdy v ohni, tak byly badmintonové míčky. I Jerry Lee Lewis by žasl, s jakou vervou se do sportovního zápolení pustily mnohdy velmi nevyrovnané páry. Kategorie A nabídla boje mezi staršími juniory a páry s výbornými závodními hráči v čele. Patnáct vyrovnaných týmů předvádělo hru ladnou, bojovnou a s opravdovou jiskrou.
Šestnáct dvojic v kategorii B zastupovalo střední věkovou skupinu našeho klubu. Hráči převážně z kategorie U13 doplnění o rodinné příslušníky převážně z kategorie už-ne-tak-docela-U13-ale-daleko-do-starého-železa také řádně hořeli sportovním nadšením, ale nescházela ani patřičná míra respektu k partnerům, kteří mnohdy drželi raketu v ruce přesně po roce od minulého turnaje.
Hned 21 týmů pak startovalo v kategorii C, byli to naši nejmladší a některá opravdová badmintonová „miminka.“ A tak dostávali nejmenší sportovci šanci vyniknout a gentelmanská „tak trochu soutěž, ale tak trochu nahrávaná“ ukazovala na úplně jiný rozměr závěrečného turnaje. Zahrát si s tatínkem nebo maminkou a získat pochvalu za úspěšné odehrání nebo rovnou vítězný míč bylo pro všechny obrovskou motivací, a jen tu a tam došlo na přísnější hodnocení dovedností či taktiky; za všechny citujme bryskní a bez váhání provedené pojmenování viníků: „Prohráli jsme, protože to máma neumí.“
„Najdi tam tátu, když měl ještě vlasy!“
Protože turnaj v obrovském počtu týmů vyžadoval velkou trpělivost a čekání na zápasy tentokrát bylo někdy opravdu dlouhé, snažili jsme se poskytnout i další program těm, kdo zrovna nebyli na kurtech. Lákadel bylo takové množství, až si nejen dívky nemohly pomoci, a musely:
LEVÁ SEKCE bufetu v nářaďovně
– ochutnat některou z mnoha skvělých lahůdek, které naši hráči a jejich rodiny napekli, uvařili, nakrájeli a všelijak jinak připravili. Zatímco loni náš samo-bufet čítal dvě švédské bedny, letos nestačily ani čtyři a nad nejrůznějšími buchtami, muffiny, šneky, preclíky nebo speciální Yonex-buchtou se přímo sbíhaly sliny
– navštívit bazar použitého vybavení, kde šikovné vedoucí Kačka s Maruškou sbíraly vybavení a naopak prodávaly zbývající zásoby oddílových triček a nejrůznější sportovní věci a potřeby. Na dračku šla hlavně trička, ale když se ukázalo, které z nabízených komodit věnovala bazaru Míša Z, hned se roztočila kola byznysu ještě o mnoho rychleji; nový majitel měl stejnou radost z batohu samotného, jako z faktu, že mu Míša věnovala také autogram 😉
– projít síň slávy a prolistovat oddílové kroniky, s oblíbenou disciplínou v podobě hledání mladých verzí tatínků a maminek, kteři v našem oddílu působili, pátrání po známých osobách trenérů a samozřejmě také hledání, zda se na vlastní vydařené turnaje ve výstavce medailí a článků, které zabraly všechny zdi v šatně číslo čtyři a ještě se musely vylepit i na zrcadlo, nezapomnělo…
– tradičně živo bylo i v bufetu – restaurace Třetí poločas už od časného rána servírovala všechny možné čiré i fermentované, alkoholické i jiné nápoje a byla tak občerstvovací základnou, na kterou se s chutí odebíral nejen nebezpečný „dámský gang“ (paradoxně vedený capo di tutti capi Jirkou Š. ;-))
Chvilka slávy před zaplněnou „arénou“
Okolo třetí hodiny se podařilo dohrát základní skupiny a došlo na další z tradic – přerušení turnaje, aby mohli být oceněni naši nejúspěšnější junioři a žáci, a předány sladké a citlivě vybrané odměny. Za své medaile získané na krajských přeborech byli oceněni Julča Skřivanová, Verča Tvrdíková, Vašek Obhlídal, Kuba Riegr a Šimon Pitro.
KRÁLOVNA MIXU Šárka Vlášková
Pak došlo na velké odměny pro ty, kdo se letos stali přeborníky Prahy nebo získali medaile na mistrovstvích ČR. Na ně čekala tentokrát odměna veskrze osobní – individuálně potištěná tuba s míčky, na které našli rekapitulaci úspěchů letošní sezony i fotografickou cestu, kterou v našem oddílu prošli. Pro své tuby si postupně došli:
Olympionik Vašek Palán
Malý šampion Adam Šulc
Párová star Jitka Benešová
Lovec medailí Berta Ausbergerová (a jako čestný host i její deblová partnerka Verča Srncová)
Královna mixu Šárka Vlášková
Přeborník Prahy Vašek Podivín
Singlová specialistka Míša Zelinková
A Honza Vorlík, který v duchu svého oblíbeného úderu obdržel „Vorlovu rouru“
Prohlédněte si: kompletní galerie velkých ocenění pro naše juniory
Vedle individuálních úspěchů jsme nezapomněli ani na ty týmové. Svou chvilku slávy si tak užil tým U11 (Adam Šulc, Tom Orlík, Honza Lederer, Verča Tvrdíková, Julča Skřivanová, Natka Pávová) a družstvo dorostu (Honza Vorlík, Šimon Pitro, Vašek Podivín, Míša Zelinková, Berta Ausbergerová, Olda Pokorný a Anežka Nováčková). Jedenáctky získaly stříbrné medaile v přeboru Prahy a Středočeského kraje, dorostenci skončili třetí. Oba týmy se mohly vyfotit a pomazlit s krásným pohárem a popít něco rychlých špuntů, což si také s chutí užily.
Odměňovat úspěšné hráče s hrdostí na práci, která měla sladké ovoce, je písnička, která se nikdy neohraje. Letos k ní ale nečekaně přidali novou sloku naši rodiče. Mikrofonu se chopil Jirka Šulc jako zástupce Sdružení rodičů a přátel badmintonu, aby poděkoval trenérskému týmu ve složení Tomáš Krajča, Diana Pražáková, Tomáš Parkán, Dita Marešová, Martin Lederer, Honza Řasa, a pak i našemu předsedovi panu Jurkovi (kterého jen zlehka zarazilo povýšení na „prezidenta“ oddílu 😉 ).
Zatímco hráči převážně tušili, že budou odměněni, a mohli se tak jen zvědavě dohadovat, co že to pro ně letos oddíl vymyslí, pro trenéry bylo ocenění věcí zcela nečekanou, a o to radostnějším potvrzením, že na Proseku táhnou všichni doopravdy za jeden provaz.
Exhibice, aneb c’est la vie…
TOMÁŠOVÉ KRAJČA a PARKÁN
Chybět nesměla ani tradiční exhibice, vedená především živou chutí po celém dni v tělocvičně si „taky pinknout“. A zatímco dříve byly zápasy v kombinacích trenéři + mladí borci pro věkový i výkonnostní rozdíl spíše šou; letos už vzhledem k věku a také tomu, že se naši junioři stávají oporami ligového týmu a sbírají i mezinárodní úspěchy, šlo o konfrontaci, jejíž výsledek se nedá předvídat. Náboj mělo zejména utkání mezi Míšou a Bertou a trenéry Tomáši K+P, vyhecovaný souboj černých proti bílým, žen proti mužům; zkrátka – zápas, jak má být. Po nečekaně jednoznačném průběhu slavili výhru Tomášové, a holkám nezbylo, než si říci: C’est la vie – a třeba to vyjde zas příště.
Své umění ve vyrovnaném třísetovém mixu předvedl i majitel nejtvrdší smeče na Praze 9 Honza v páru s Jitkou proti trenérce Didi a Jirkovi Parkánovi, hojně ověšenými medailemi z veteránských MČR a dokonce i mistrovství Evropy. A své ukázali také přeborníci Prahy, Vašek Podivín se Šárkou, kteří vyzvali Vaška Palána a trenérku Ditu.
Sláva vítězům, čest poraženým
Zatím se dohrávaly poslední finálové zápasy a mohli jsme tak říci, kdo v jednotlivých kategoriích zvítězil. Medailové pořadí bylo letos následující:
Kategorie A:
1. Verča + Zdeněk Srncovi
2. Jirka + Michal Parkánovi
3. Šárka + Petr Vláškovi a Honzové Vorlíkovi (+ hostující mixérka Irena)
ADAM a KLÁRA ŠULCOVI
Kategorie B:
1. Adam + Klára Šulcovi
2. Verča + Vašek Tvrdíkovi
3. Kája + Eva Hejdukovy a Kuba Riegr s bráchou a maminkou
Kategorie C:
1. Mirek + Petr Jandovi
2. Tom + Ivan Orlíkovi
3. Ondra Koranda s tatínkem a Pepa Rákosník s maminkou
Díky za průběh turnaje patří sehranému týmu rozhodčích – Ireně, Hance, Šárce a dalším, kteří se podíleli na propočítávání časů, vyhlašování, zveřejňování výsledků i počítání postupů.
Na turnaje místo do chalup!
Dekorování vítězů a informace k průběhu příští sezony už se děly na pozadí probíhající párty, řízenou od grilu Tomem Parkánem, v družné zábavě u zaplněných stolů i na tréninkovém fotbalovém hřišti, s tradičním tribunovým posezením starších a především stejně jako loni s živou hudbou, od brzkého odpoledne až do hluboké noci, ať pod širým nebem či později v prostorách vrátnice neúnavně bavící početné publikum. Kapela se navíc zachovala zcela v duchu oblíbeného hesla: „byli jsme dobří, ale… příště budeme ještě lepší“ a vystoupení zpestřila původní písničkou, která úžasně vystihuje, co znamená propletení se sportem pro život badmintonových rodin zdaleka nejen u nás na Proseku.
Ostatní ať se tak dál klidně hádají, jestli Chuck Berry nebo Little Richard, a jestli Elvis zemřel, nebo ho unesli mimozemšťani. Badmintonisté už ale vědí své: jejich hlasem je Jirka Šulc, a jejich hymnou Badmintonový rokenrol:
O čem se nepíše snadno, ale občas by mělo
Letošní Turnaj rodičů a dětí byl nádherným vyjádřením týmového ducha. Je úžasné a dá se stěží překonat, když se do jediného dne slije úsilí a láska k věci hráčů a hráček, jejich rodičů, trenérů i organizátorů; když zkrátka každý dá to nejlepší, protože bez ohledu na to, s čím v průběhu roku byl nebo nebyl spokojen, o čem se hádal, proti čemu protestoval, kde cítil křivdu nebo spor, si uvědomí a ocení, kolik všechny strany obětují svého času, vůle a energie pro společnou věc. Věc, na jejímž konci nejsou peníze a pokud, tak jen velmi pomíjivá sláva…
…ale něco jiného, a mnohem cennějšího i krásnějšího.
A nebojte se, sezóna sice dospěla k závěru, ale tak jako ve všech případech i tentokrát něco končí a něco začíná. Na úplný konec dojdeme až tehdy, kdy si nebudeme moci představit, jak dál podle hesla „přístě budeme lepší.“
Ať to ještě dlouho nehrozí!
PS: badmintonový rock and roll podruhé – nahrávka zde.
No Comments Yet