Ve dnech 3.-9 srpna proběhlo v Kralupech nad Vltavou tradiční letní soustředění mládeže. Po pěti letech v Benátkách nad Jizerou jsme změnili prostředí a i když soustředění provázela řada organizačních obtíží, povedlo se nakonec uspořádat zatím největší akci co do počtu lidí, odtrénovaných hodin i doprovodného programu.

Bezmála padesát účastníků převážně z našeho oddílu, ale také ze Sokola Jílové a Židlochovic, využila prostředí hotelu Sport, obou křídel prostorné haly v ulici U Cukrovaru, atletického areálu místního sokola, zrekonstruovaného koupaliště i dlouhých schodů za železniční tratí. A ve všech těchto místech jsme trénovali naši atletickou zdatnost, úderovou techniku, pohyb po kurtu, taktiku hry i výdrž a mnohdy také vůli…

Přestože ve třicetistupňových teplotách nešlo o lehký úkol, poprali se s ním všichni hráči se ctí a dělali svými pokroky radost trenérskému týmu. Díky tak patří všem, kdo se podíleli na přípravách či průběhu soustředění: již zmíněným poskytovatelům sportovních prostor, společnostem Yonex a Fallbrook, našemu oddílu, všem dobrovolníkům z řad trenérů a starších hráčů a samozřejmě také rodičům, kteří nás zásobovali domácími buchtami 😉

Na soustředění jsme toho mnoho nafotili i natočili. Stručnou videoreportáž si můžete prohlédnout níže, na rozklik najdete také podrobnou textovou zprávu:

Aniž by bylo nutné se o tom více rozšiřovat, historie by neměla zapomenout na to, že kralupské soustředění málem nebylo. V době, kdy byly zaplaceny zálohy, rozdány propozice a chybělo jen pár týdnů do dne D, trávil organizační tým bezesné noci starostmi, v jaké hale se bude trénovat. Vše ale nakonec i přes nejrůznější peripetie dobře dopadlo a tak se mohly tentokrát na poslední chvíli dopisovat tréninky…

V sobotu 3. srpna tak už většinu účastníků nepálilo o moc víc než sluníčko. Vše začalo dopoledním veselením nad tělocvičnou, kde bylo třeba nalepit kurty. I když to asi půl hodiny vypadalo, že snad ani nezačneme, nakonec se ukázalo, že i mezi organizačním týmem se najdou inteligentní lidé (fakt), schopní kurty rozměřit a na základě značek pak i položit víceméně rovné lajny. Trvalo to dvě a půl hodiny, ale povedlo se. A když trio Michal, Honza a Tomáš přišlo i s inženýrským řešením pro uchycení pěti sítí za pomoci provazů, háků a dlaždic ze skládky za tělocvičnou, bylo vše připraveno pro sportovce.

Ti se začali sjíždět krátce po obědě. Po menších peripetiích jsme je uvedli do pokojů v pátém a šestém patře… abychom vzápětí nadvakrát zjistili, že máme jen velmi povrchní povědomí o tom, kdo a kde se vlastně nachází. Vyřešila to jedna štítkovací obchůzka, po níž následovala o jednu noc později ještě obchůzka s papírem a tužkou. Ano, mohli jsme to udělat najednou, ale nikdo z nás prostě není Hawking.

Po velmi improvizačním informačním úvodu (jenž se ukázal v mnoha ohledech také jako velmi nedostatečný) už následovalo předání nových a krásných fialových triček, a tradiční náplň úvodního odpoledne: kondiční testy. Ty se skládaly z osmi disciplín: sprintu na 60 metrů, běhu na 800 metrů, maximálního počtu shybů, 1 min leh-sedů, skoku do dálky z místa, maximální výšky výskoku, hloubky předklonu a hodu badmintonovým míčkem. I disciplíny značně ovlivnitelné „chybou měření“ (a tím se myslí chyba mezi štaflemi a zdí ;-)) se letos podařilo celkem dobře ohlídat, a tak jsou výsledky zajímavou sondou do fyzické připravenosti a všestrannosti našich hráčů. S velkým náskokem v testech zvítězil Kuba Klubal, celkové pořadí pak bylo následující:

1. Jakub Klubal
2. Honza Řasa
3. Michal Bathory
4. Jonáš Petřek
5. Kuba Drahorád
6. Honza Vorlík
7. Honza Frauknecht
8. Robert Chalupecký
9. Veronika Srncová
10. Šimon Pitro
11. Míša Zelinková
12.-13. Berta Ausbergerová, Vašek Palán
14. Roman Adámek
15. Kačka Houšková
16. Radek Janošov
17. Helča Homolková
18. Klára Homolková
19. Daniel Kubiš
20. Vašek Podivín
21. Vojta Skřivan
22. Adéla Vaňková
23. Kuba Riegr
24.-25. Verča Tvrdíková, Adam Šulc
26. Marek Schumpeter
27. Petr Čaboun
28. Vanessa Bergová
29. Julie Sochorová
30. Ema Jirešová
31. Sandra Bergová
32. Pepa Rákosník
33. Klára Viktorinová
34. Kačka Krejčová
35. Kája Nachtmanová
36. Adriana Adámková
37. Vendula Pauknerová
38. Eliška Baldrychová

Mezi příjemná překvapení kondičních testů patřily výkony Jonáše, jenž zazářil i svým posilováním „páru domácího zvířectva“ v tréninkovém deníku, výborná kondice obou Kubů, čtrnácté místo Romana z Jílového či umístění nejmladšího účastníka Pepy.

Večerní vyhlášení výsledků bylo spojeno také se zadáním Adéliny eliminační hry (její oficiální legenda je něco o krev sajících upírech, ale nechtěli jsme přidělávat dětem noční můry, a tak zůstalo u obyčejného, humánního… ehm, vraždění). Každý dostal papírek se jménem, na kterém byla jeho oběť. Zabíjení probíhalo polibkem na holou část těla, tento polibek ale nesměl nikdo jiný vidět. Tato hra přinesla řadu vtipných situací a velmi originálních vražd – i selhání a omylů těch, kdo pořádně neposlouchali pravidla. Shodou okolností u dvou z nich byl Honza F. Nejprve se mu tak docela nevydařila vražda Klárky. Ta sice měla při hře zavázané oči, dalších deset dětí kolem ale ne – a Honza tak odešel od své oběti k velkému pobavení zaplněného salonku s nepořízenou. Totéž, tedy že polibek nesmí vidět ani oběť, si myslela i Kája, a tak právě zmíněného Honzu zavraždila (úspěšně!) u oběda. Pod záminkou spadnuté vidličky sklouzla pod stůl a Honzu vyřídila – náročný gymnastický výkon byl ale v podstatě zbytečný…

Eliminační hra nebyla jádrem soustředění, ale našli se lidé, kteří se v ní doslova vyžívali. Zabijácký gang Berty a Verči pracoval velmi efektivně a na hranici pravidel – v duchu hry by asi bylo spíše tiché a lstivé zabíjení než jejich silové metody. Ale Bertina vražda Káji na koupališti patřila rozhodně k těm rafinovanějším. Na konci zůstalo z padesáti naživu asi sedm lidí, kteří se mohli právem považovat za vítěze, ať už to bylo dáno prohnaností, anebo štěstím…

Blížila se první noc a také tak nějak tradiční bojovka. Přípravy na ni se tentokrát trochu protáhly, a tak se děti dostaly do lesa až hodně pozdě. Výsledkem byl opravdu děsivý zážitek, protože do tmy bylo slyšet hřmění blížící se bouřky, projíždějící vlaky a nejrůznější zvuky, které nedělaly dobře ani těm, kdo seděli na připravených stanovištích a měli strašit průchozí. Ústřední úloha guru Tomáše s baterkou a logem Batmana na tričku tak namísto přidávání duchovního rozměru celé bojovce často musela fungovat i jako uklidňovač a otírač slziček. Jak si vedly různé strašící týmy nemohu referovat, ale každopádně uznání zaslouží gymnastické výkony Šárky, která skončila na stromě s botami zavěšenými ve výši pět metrů (přece na sebe nebude upozorňovat, že? A ony svítily…) a také vtipné faux pas, když jsem zaujat vyprávěním nepostřehl, že Míša donesla tři baterky namísto Šárky mně a než jsem přišel na to, že je tedy musím účastníkům rozdat já a nikoliv moje zahnízděná kolegyně, odešly mi dvě skupiny na nebezpečný úsek cesty bez světla.

Druhý den po značně nedostatečném spánku v rozpáleném hotelu se už rozjel obvyklý badmintonový program. To znamenalo tři hodiny tréninku dopoledne i odpoledne pro obě skupiny. Ráno jsme snídali okolo sedmé v recepci tělocvičny, pak se mezi 8-12 hodinou prostřídaly skupiny A a B v hale a venku, ve 12:30 jsme totálně hladoví obědvali, ve 14:30-18:30 se konal druhý tréninkový blok, v 19:00 večeře, po ní nejrůznější hry a ve 22:30 měly chodby utichnout a znavení sportovci usínat ve svých postelích. Což se občas i podařilo. (Jindy se na Facebooku objevil půlnoční status o „nejlepší noci s…“, a to nám definitivně dokázalo, že sociální sítě jsou zlo a bylo by nám lépe bez nich, v blahé nevědomosti o té hrůze, před kterou stojíme.)

Tréninkový program prvního dne byl zaměřený prakticky u všech skupin na rozehrávání a přední část kurtu, a už během prvních tréninků se začalo tříbit, kdo si povede dobře a kdo bude trochu „tahat nohy“. Pro badminton bylo úžasné množství kurtů – mohli jsme hrát snadno a bez kompromisů celokurtové kombinace a celkově se nemuseli omezovat během cvičení. Podobně dobře vybavený sokolský areál posloužil pro běžecké tréninky.

Adéla s Vendy pak večer definitivně nadchly děti do celotáborové hry a společenských radovánek v salonku číslo jedna. V průběhu celého soustředění se nosily barvy dne, sbíraly body za nejrůznější kreativní disciplíny a hry, a tak neměly zejména mladší děti během týdne prakticky volné minuty.

Stinnou stránkou zvýšeného počtu účastníků, většího věkového rozpětí a také faktu, že jsme nespali všichni pohromadě na zemi tělocvičny jako v minulosti, byla jistá vykolejenost některých mladších účastníků a problémy se stýskáním v rozsahu, který byl pro nás jako organizátory překvapivě zásadní. Za pět let jsme jen jednou museli odeslat účastníka domů, během týdne v Kralupech nám odjeli hned tři, a to přes veškerou mateřskou péči Aničky Vojtkové, která se dětem jako jejich zpovědnice věnovala dlouhé a dlouhé hodiny.

V pondělí jsme už optimalizovali systém snídaní a povedlo se nám včas nakrmit všechny strávníky. I se snídáním byla spojena řada rituálů a zajímavostí. Nejen děti obdivovaly dvojici želv v akváriích, které se pohybovaly jen málo, o to více nám ale nabídly vtipných výrazů a pozic typu „šnorchlování“. Během týdne se ustálila i místa na baru, kde měla svoji židličku snad podepsanou Ema, pořadí příchodu, jemuž vévodil dívčí pokoj z Jílového, i záliba 99 procent účastníků v ovocném „čaji“ (černý si dávali jen Kuba s Kačkou). Rohlíkovo-šunkovo-sýrovo-jogurtovou „dietu“ narušily velmi příjemným způsobem návštěvy. Rodiny Obhlídalových a Šulcových nás zásobily skvělými buchtami, perníky a dokonce i muffiny – moc děkujeme!

Druhý den večer došlo na mimořádně zábavný program pro mladší skupinku, která měla nejprve kreslit a posléze pantomimovat písničky. Jak dokázala skupina B z několika propiskových pruhů Dana Kubiše poznat písničku Holka, modrooká, je nám doteď záhadou, stejně tak jako že nikoho nenapadlo zapantomimovat Holubí dům tím způsobem, jaký napadl úplně současně mě i Adélu. A o té Rose na kolejích už se nebudeme šířit, že? 😉 Na závěr přišel Gangnam Style a velká soutěž o deset bodů, kterou v mých očích vyhráli všichni za sborové zapojení do refrénu 🙂

Třetí, pro řadu účastníků krizový den, jsme jako vždy trénovali pouze dopoledne. Odpoledne pak následovala výprava na koupaliště, při které se nám trojice nejmenších děvčátek zapomněla v hotelu. Naštěstí se dovolaly pomoci a díky Tomášovi V se jim pak dokonce dostalo prominentního odvozu. Za teplého počasí jsme si užili i odpoledne na přeplněném koupališti s jeho tobogány, skokánky a dvěma velkými bazény. Mnozí právě na skokáncích předvedli hezké gymnastické výkony, třeba Kubovo salto pozadu… či velká soutěž Honzy a Boba o co největší kufr. K saltu vyhecovala mládež i své trenéry, respektive mě k saltu (přežil jsem ho) a Aničku k tomu, že vůbec skočila.

Fajn den zakončil ještě fajn večer, během nějž jsme se nejprve ne moc úspěšně pokusili natočit klišé hlášky badmintonistů (povedla se ale zejména ta, kterou badmintonisté neříkají, a Bobovo „Jasně, kouči! Jedem!“ se zapsalo do dějin nejen soustředění, ale snad i našeho oddílu) a pak se přesunuli na bowling, kde se hráči po dvou skupinkách vystřídali na dráze a zahráli si i kulečník a další společenské hry.

Středa už zase patřila tvrdé tréninkové práci a na účastnících začala být znát únava. Nejhůře dopadla skupina A2, již kosily zdravotní problémy: všichni ale vydrželi v tréninku až do více či méně hořkého konce. Namísto odpoledního atletického tréninku se pak všichni sešli v tělocvičně k tradičnímu posilovacímu kruháči. Ten se rozrostl na impozantních padesát cviků. Ty se podařilo zvládnout díky spárování starších s mladšími, takže vesměs všichni stále věděli, co na kterém stanovišti dělat, a tak si na konci mohli všichni zatleskat, že zvládli něco, co by nepovažovali za možné.

Ve čtvrtek jsme ještě v rychlosti zhlédli představení reklam na velmi užitečné výrobky jako vysavač prdů, vodu z vodovodu, jogurt Konopáček, sušené pštrosí maso nebo nosní kapky Protahovač (Ema jako prodavačka snů byla neodolatelná, legendou se ale každopádně stal Kuba, od svého teleshoppingu známější jako Pepi). Večer jsme pak už absolvovali společenský večer s vyhlášením celotáborové hry (vítězem se stal Vašek Obhlídal), nejlepších básniček na zadaná jména trenérů a trojici slov (vyhrála ta o Tomáši Vojtkovi zahájená úžasným dvojverším „Byl tady taky Tom/Opíral se o strom.“) a předali jsme též pamětní diplomy. Oceněni byli tito lidé:

Vendulka Pauknerová za obranu před kolouškem
Roman Adámek za mrkačku
Sandra Bergová za zašlápnutí Vendy
Ema Jirešová za prodej snů
Vanessa Bergová za dobře roztočené míče
Kája Nachtmanová za největší vytrvalost
Verča Tvrdíková za jednorukou hvězdu
Adriana Adámková za snídání do polosyta
Petr Čaboun za organizátorství
Dan Kubiš za modrooké pásmo
Kačka Krejčová za nekonečné jesle
Anežka Limanovská za bezpečnostní dohled
Vašek Obhlídal za chlazenou hlavu
Marek Schumpeter za objíždění značek
Vojta Skřivan za želvího ctitele
Adéla Vaňková za společenské tance
Klára Viktorinová za vždy chápající výraz
Adam Šulc za holubí dům
Radek Janošov za vysavač prdů
Kuba Riegr za prodej sušených pochoutek
Kuba Drahorád za trpělivou hru
Péťa Janošová za dobře prodaný Konopáček
Helča Homolková za reklamní dovětek
Kačka Houšková za debilní kecy prezidenta
Vašek Palán za tatérský salon
Klára Homolková za plynulé vypaření
Jonáš Petřek za vymodelované kozy
Vašek Podivín za pusu na dobrou noc
Šárka Vlášková za sebezničující vůli
Robert Chalupecký za
Honza Vorlík za tour de france
Berta Ausbergerová za podvod(ní zabití)
Honza Řasa za krotitele schodů
Michal Bathory za nalezení díry
Verča Srncová za vůdce gangu zabijáků
Míša Zelinková za lektorku fitness
Šimon Pitro za dvojníka F. Pytlíka
Kuba Klubal za vystavování pekáče
Kája Krajčová za falešné šťouchání
Anička Vojtková za mateřskou dovolenou
Adéla Zimmerová za nalezení Tety
Honza Frauknecht za klaustrofobii koulí
Vendy Gronová za přítulnou náměsíčnost
Romča Čechová za uslintanou masáž
Tomáš Krajča za rosu na kolejích

V pátek jsme se probrali, sečetli škody po kanadské noci (víceméně šlo jen o pár pomalovaných těl, jednu homosexuální epizodku neškodného rozsahu a několik zagumicukovaných dveří) a mohli se vrhnout do posledního tréninku. Ten stejně jako čtvrteční odpolední pro mladší skupinku zpestřila Romči zábavná aerobiková rozcvička, Adéla zase přispěla lekcí jógy a já pro ty nejmenší něčím, co jsem si na tréninku vyzkoušel snad vůbec poprvé, a to vyprávěním pohádky o princi, co neuměl forehand. Po čtyřech hodinách spánku nebylo vymýšlení zápletek typu sestřelování obřích mořských želv, co létají a plivou kyselinu, prostřednictvím dlouhého forehandového podání, vůbec snadné, ale podařilo se to, protože v pátek odpoledne už princ forehand uměl a všechno dobře dopadlo.

Na úplný závěr jsme si pak zahráli ještě zápasy (starší a posléze i starší s mladšími vyzyvateli) a mladší dokonce bodovaný turnaj, v němž si nejlépe vedl Vojta Skřivan následovaný Vaškem a Kubou, mezi skupinkou B2 pak vyhrál Roman před Sandrou a Emou.

Krátce po 17. hodině jsme bez výraznějších obtíží slepili čáry ve druhé tělocvičně, za deštivého počasí prochladli při nakládání a na nějakou dobu se s Kralupy rozloučili. Jako vždy ale zůstane obrovské množství vzpomínek a zážitků. Letošní program neměl mezery a nebral zajatce: věřím, že si ho všichni užili a budou se těšit za rok zase na schody 😉