Také letos proběhlo kondiční soustředění – v Havlíčkově Borové hostila chaloupka rodiny Krajčovy mezi 1. a 6. červencem celkem 8 statečných, kteří se poprali jak s náročným tréninkovým programem, tak i s kuchařskými a uklízecími službami. A protože jak zdatní kulinářští pomocníci, tak i „myči“ pod kódovým označením „Pepé“ a „Pipi“ fungovali na jedničku, nic nebránilo tomu, aby sytí a spokojení sportovci dali maximum do všech běhů, sprintů, dvojšvihů, žebříků, kliků i stabilizace.
Prohlédněte si: fotografie ze soustředění
Soustředění pod vedením trenéra Tomáše Krajči se zúčastnili Kačka Kykalová, Kája Hejduková, Verča Tvrdíková, Adam Čechura, Michal Böhm a Vaškové Podivín s Palánem. A ani letos nám nechybělo domácí zvířectvo, tentokrát zastoupené želvím mazlíčkem Glórií.
Po pátečním příjezdu a zabydlení v pohodlí prostorné chalupy v Borové jsme měli možnost ochutnat první ze skvělých jídel, které pro soustředění navrhla vrchní kuchařka Kačka. Po zkušenosti z loňska jsme dopředu rozepsali lidi zodpovědné za pomoc s krájením a chystáním všeho druhu, i pomocnou sílu k mytí. Tematické dny zahrnuly kuchyni indickou, francouzskou, italskou, ba i čínskou – a tak rozhodně nikdo nestrádal hlady (jakkoli Káji porce připomínaly obvykle japonské miniatury).
Výchozí podmínky pro dřinu všeho druhu byly tedy splněny. Denní program otevíraly vždy v 7:30 rozcvičky na fotbalovém hřišti, které účastníky probudily, rozhýbaly, a správně naladily na ranní kávičku a croissant 😉
V 10:30 začínal dopolední trénink, zaměřený na rychlost, změny směru a starty, a rychlostní vytrvalost. Po obědě a nezbytné siestě v 15:30 navázala druhá tréninková fáze zaměřená více silově a také na stabilizační a kompenzační cviky.
V sobotu došlo na oblíbené vybíhání kopečků u kostela s házením kostkou. Tentokrát v posledním kole vyšperkované o „klikovou daň“ za úspěšné hody. Nejlépe to házelo právníkovi Michalovi, a nejhůř, jako už tradičně, trenérovi 😉 Krátký intervalový běh kolem kostela a hřbitova otestoval pevnou vůli a rychlost účastníků, tentokrát jsme neměli žádnou vážnou nehodu, až na jednu mouchu v oku. Odpolední program složený ze slalomů všeho druhu sice trochu zkrátil déšť, ale nakonec se zvládl i posilovací kruháč a když jsme večer seděli kolem stolu v plném počtu a plném zdraví, vypadalo to, že loňské prokletí bylo zažehnáno.
Až do noci, kterou Verča prakticky prozvracela a musela se tak druhý den s Borovou rozloučit. Aspoň že virózu nechytl nikdo další a mohl tak pokračovat program složený ze sprintů, žebříku, švihadla… a v neděli odpoledne i obávaných intervalových běhů na kolečku poblíž tvrzi. I ta ale všichni zvládli se ctí a poprali se i s desaterou variací na prkno v závěrečné stabilizaci.
V pondělí ráno si Tvrdíkovi udělali v pořadí třetí výlet do Borové a „znovuzrozená“ Verča s námi díky jejich obětavosti mohla odběhat už ranní rozcvičku, a dopolední trénink zaměřený na sprinty a odrazovku. Při odpočinkovém odpoledni jsme se stihli za příznivého počasí vykoupat v žabím království a den uzavřelo grilování s živou i reprodukovanou hudbou, tanečními čísly a dalšími obtížně reprodukovatelnými zážitky.
Bohužel, Verča ani napodruhé „nepřežila“ den soustředění ve zdraví a v úterý dopoledne tak byli Tvrdíkovi v Borové počtvrté a naposledy. Velká škoda, snad bude v průběhu léta zdraví Verče sloužit lépe!
V úterý jsme v rámci tréninku zahráli tak trochu neobvyklou partii Člověče, nezlob se, zaposilovali ve dvojicích, a naposledy vytáhli také švihadla. Překonávaly se osobní rekordy a některé výkony (1 300 dvojšvihů v průběhu tří fází, 500 přeskoků za 3 min nebo 205 za minutu) stály za zaznamenání. Odpoledne už se neslo čistě ve znamení posilování, čtyři kola kruháče a ještě následné stabilizační cviky prověřily pevnou vůli účastníků, jak je ostatně patrné i z fotografií.
Ve středu dopoledne soustředění uzavřel běh na „kolečku, kde se nedá zabloudit,“ a – světe, div se – poprvé po třech letech, co se tohle kolečko běhá, to vážně nikdo nezmotal a všichni běželi to, co měli, a skončili tam, kde jsme se dohodli 😉
Díky neformálnímu prostředí rodinné chaloupky je kondiční soustředění v rámci naší letní přípravy výjimečnou akcí, která z dospělých, juniorů i žáků na necelý týden dělá skutečně „badmintonovou rodinu“. I letos jsme to zvládli bez jakýchkoli problémů, všichni byli ochotní pomoci, vzorně trénovali a přispěli i svým dílem k dobré náladě a motivaci spoluhráčů.
Kdo nebyl, může litovat, a i když stěží ze strohého výčtu bulvárních drbů pochopí, o co přišel, zaznamenejme ještě pro příští generace alespoň to nejdůležitější:
– Vašek Palán si dobrovolně vyvolil jako superhrdinskou přezdívku „inženýr svěrač,“ takže až ho nějaká nehoda s radioaktivním odpadem promění v mutanta se zelenou kůží, víte, co od něho můžete očekávat. Aneb: „Vím, co pustit!“
– producenti zábavních televizních pořadů mohou ušetřit za smějící se publikum. Bohatě postačí pár nahrávek Káji, která z „chlámavé“ pozice nevyšla snad celý týden a speciálně ten večer, kdy Vašek nezaměnitelným způsobem vyslovoval jedno ne úplně slušné slovíčko, nepřetržitým dvouhodinovým záchvatem smíchu potrénovala své břišní svaly víc, než by to dokázal jakýkoli kruháč
– slečna, která se u hřiště během našeho tréninku asi půl hodiny malovala, se nakonec ukázala nebýt přepečlivou „pumou,“ ale táborovou vedoucí namaskovanou za „kolouška“ – od té doby už jsme jí neřekli jinak, než Bimbo (správně tedy Bambi); a od té doby taky Michal nesmírně toužil po výletu na faru…
– tradiční foto na pařezu u začátku kolečka kolem tvrzi si nenechal nikým vzít Vašek a tentokrát nasadil optimistický výraz; podobně jako Kája, když se nechala přemluvit ke skupinovému pózování
– Port Royale udělal z Adama suverénně největšího „vtipálka“, s bonusem v podobě osobního bankéře Verči. Bang zase proměnil Tomáše v brzkého odpadlíka, Adama v pistolníka a Káju v šerifa
– dvě křídla chalupy nabízela odlišný hudební zážitek. Pravé světnici dominovala akustická kytara (Tomáš) a zpěv (Michal, Kačka a vůbec všichni), levé ložnici pak dle hesla „hrajeme vám písničky z Palánovy krabičky“ trocha toho moderního dusání 😉
– Kačka s Adamem přesvědčivě dokázali, že Petr Hapka a Hana Hegerová tou „levandulovou“ vlastně mysleli „ostružinovou,“ jen se cosi v poslední chvíli ztratilo v překladu… každopádně je tahle domácí marmeláda nejen lahodná, ale i zázračně léčivá!
– tak jsou to „gnoči,“ „noky,“ „ňoki“ nebo „knedlíčky“? To už asi stěží někdo vyřeší…
– večerní taneční sólo sice nakonec neoblažilo „ty internety,“ ale tím exkluzivněji se mohou cítit všichni, kdo Vaškovu „variaci na Abbu“ viděli na vlastní oči 🙂
– to, co předvedla Kája na žebříku, je samo o sobě jasným důvodem, proč si pustit videoreportáž, pokud jste to ještě neudělali!
No Comments Yet