Mezi 2. a 6. červencem proběhlo kondiční soustředění v Havlíčkově Borové. Na chatě u Krajčů se sjel rovný tucet badmintonistů, a tak šlo o zatím nejlépe obsazené „kondičko,“ které se navíc i v rekordních vedrech vydařilo a až na pár tu větších, tu menších zranění proběhlo bez komplikací. „Prosecká rodina“ včetně dvou hostů z jiných oddílů fungovala v nejlepším slova smyslu jako sehraný tým, který se dokázal poprat s tréninkovou zátěží, přežít drobné komplikace společného soužití v jediné, i když velké chalupě, a navzájem si pomoci se všemi potřebnými pracemi, od vaření přes úklid až po odnášení zraněných 😉
Prohlédněte si: galerie fotografií
Soustředění na Vysočině se zúčastnili: Kačka Kykalová, Míša Zelinková, Jitka Benešová, Anežka Nováčková, Verča Tvrdíková, Adam Čechura, Tomáš Krajča, Vaškové Podivín, Palán a Obhlídal, Kuba Riegr a Pája Hrubec. Tréninky probíhaly pod vedením Tomáše, velmi příjemným a užitečným zpestřením ale byly i dvě lekce jógy, o které se postarala Anička Krajčová. Co jsme všechno dělali, si tradičně můžete prohlédnout ve videu:
Náročná cesta a hororový start
STOLOVÁNÍ VE SVĚTNICI
Soustředění začalo dobrodružně už ve čtvrtek odpoledne, kdy jsme se do dvou aut pokusili naskládat jedenáct účastníků, všechna jejich zavazadla, nezbytné cvičební nářadí a psa. Zdálo se to skoro nemožné, a řidiči Tom a Kačka toho skrz přeplněné kufry mnoho dozadu neviděli, ale po pár minutách tetrisového přeskládávání se nám to podařilo a do Borové jsme dojeli bez nehody a bez nutnosti odhazování zátěže 😉
Zabydlení se proběhlo už bez obtíží; městská mládež přežila i kulturní šok v podobě setkání s pavouky, myším výkalem… zkrátka prostředím, co není sterilní a do posledního smítečka uklizené 🙂 I přes rostoucí únavu jsme provedli obří nákup a malou domácí ledničku doslova zaskládali potravinami. Nutno dodat, že nám vstupní nákup stačil na celou dobu soustředění a dokonce se Kačce podařilo takřka dokonale odhadnout potřebná množství ingrediencí, takže nikdo během týdne hlady rozhodně nestrádal.
Bohužel, první tréninkový den pro nás začal téměř tragicky. Během ranní rozcvičky si Míša při atletické abecedě špatným došlapem způsobila těžký výron kotníku a po hodině strávené v havlíčkobrodské nemocnici skončila na čtrnáct dní s nohou v dlaze. A k dovršení všeho se během dopolední tréninkové fáze zranila ještě Verča. Tím byla porušena tradice kondičního soustředění, na němž se doposud nikdy nikdo nezranil – pro Míšu to bohužel znamená, že se nebude moci zúčastnit prvního reprezentačního soustředění v Rumburku, což je velká smůla.
Přemohli jsme vedro i únavu
KAČKA zdolávala kopečky s úsměvem
Špatný začátek nás ale nezdeptal, a dál už vše běželo podle plánu. Páteční program zahrnoval tradiční sprinty do kopce s házením kostkou, kde někteří výtržníci dokázali hodit i třikrát za sebou jedničku 😉 Pokračoval krátký intervalový běh kolem kostelíku a hřbitova, švihadlo a odpoledne došlo na zkoušku vůle – lesní okruh u tvrzi a tři naplno zaběhnuté intervaly stály většinu osazenstva poslední zbytky fyzických i psychických sil.
V třicetistupňovém vedru jsme byli rádi za každý okamžik oddechu ve stínu a k duhu přišla i večerní výprava k „žabímu království,“ kde jsme se mohli vykoupat a užít léta tak nějak „tradičněji.“ A protože jsme jedna rodina, pomohli jsme s koupáním i nešťastnici zájezdu:
Páteční večer nám zpestřila návštěva Tomáše Parkána, který sebou přivezl zásoby pomalu stejné jako ty naše pro třináct lidí 😉 ale hlavně dobrou náladu, zkušenosti v práci s ohněm a grilem a také reprodukovanou hudbu. Pája se díky tomu přiučil něco užitečných dovedností pro barbecue party a všichni po náročném dni báječně zrelaxovali.
Víkend parný i perný
OSMIMINUTOVÉ kolečko na hřišti dalo ve vedru pořádně zabrat
Sobota přinesla ještě teplejší počasí a už na ranní rozcvičce na hřišti s atletickým žebříkem jsme se pořádně zapotili. Pro dopolední trénink jsme na lehce se svažujícím fotbalovém pažitu zůstali a cvičili rychlé starty, změny směru a dynamiku. Došlo také na některé badmintonové pohyby s odporem v podobě posilovací gumy a v závěru i na posilovací kruháč.
Lehce svízelný oběd, kdy se nezbedný boršč ne a ne uvařit, se protáhl až do odpoledne, kolem třetí jsme ale byli konečně s to vyrazit na odpočinkové plavání u Velkého Dářka. Na pláži bylo nabito, jak se ostatně dalo očekávat, ale to nám ani v nejmenším nevadilo. Tom P. ukojil svou touhu po langoších, všichni se s chutí vykoupali, Vašek si postavil „vodní pevnost Palán“ a na písečném protibřehu jsme nechali další z nesmazatelných nápisů: Byli jsme tu – Prosecká rodina.
Večer jsme pak náročný program, při kterém se často hráči „zatínají“ a svaly zkracují, vykompenzovali cvičením jógy. Pod vedením Aničky jsme si protáhli tělo a poučili se, co znamenají pozice se zábavnými názvy typu „pes hlavou dolů,“ „ryba,“ nebo „válečník“…
CVIČENÍ NA BOSU nám zpestřilo posilovací část tréninku
V neděli už se opět trénovalo „plnotučně“, tedy se třemi fázemi během dne. Ranní rozcvička tentokrát obnášela delší výběh a stupňované sprinty. Dopoledne došlo na starty z poloh a štafetové souboje na fotbalovém hřišti. Program před obědem vyvrcholil půlhodinkou se švihadlem, během níž padlo rozhodně více dvojšvihů, než vulgarismů na adresu ze silnice odletujících kamínků.
Odpoledne jsme navázali odrazovou přípravou a frekvenčním cvičením. Svůj prostor dostal také fotbálek, v němž slávu největšího kanonýra získala Anežka, brankáře se sebedestruktivními sklony Vašek „Huml“ Palán, „brankáře, co vůbec není v bráně“ Pája a holčičky, co se bojí balonu… překvapivě Verča 😉 Program třetí tréninkové fáze uzavřel tři čtvrtě hodinový kruháč se stabilizačními cviky a bosu.
Velké finále, aneb „to se nedá netrefit“
A TAKHLE JSME VYPADALI PO BĚHU…
V pondělí už byly na programu jen dvě fáze. Ranní rozcvička trochu ztratila tempo, když se nám dlouho nedařilo rozmotat žebřík – nakonec jsme si ale dobře zacvičili i na tom zašmodrchaném. Po snídani jsme se pak na hřiště vrátili a udělali si zázemí pro závěrečný dlouhý běh. Stejně jako loni došlo na větu „To se nedá zkazit,“ při vysvětlování cesty, kudy se poběží. Zatímco loni celá skupina ve výsledku běžela úplně jinudy, tentokrát si jen lehce zazmatkoval Kuba, který kličkoval lesem tam a zase zpět, ale neztratil se naštěstí docela, a tak se dá říci, že se lepšíme 😉
V lese jsme strávili mezi 30 a 45 minutami vytrvalým během, u chaloupky jsme se pak s Aničkou ve druhé jógové lekci báječně protáhli a po rychlém a chutném obědě se mohli rozjet k domovu. Soustředění s nejvíce rodinnou atmosférou ze všech si zachovalo svou neformální a výjimečnou tvář i tentokrát, kdy nás bylo historicky nejvíce, s největším věkovým rozpětím a k tomu jsme museli čelit náročným podmínkám.
Svým k tomu přispěli všichni – Kačka obětavostí a skvělým vařením, Adam ochotou a zápalem, Venca každodenní pomocí v kuchyni, Vašek akčností a rychlostí v tréninku, Anežka neutuchajícím úsměvem a pozitivním přístupem, Jitka jako příklad, že i obávané tréninkové fáze se dají zvládnout s hlavou nahoře, Míša přijetím toho, co se stalo, a podporou ostatních, Verča chutí do cvičení i her, Váša všestranným zásobováním, Kuba klidem a pohodářským přístupem, Pája akčností, s jakou zapadl do „cizí“ party, Anička lekcemi jógy a Dida… inu, tím, že to s námi všemi v tom vedru přežila 😉 Tak zase za rok, s kotníkovou výztuží a „borščcucem“ v pohotovosti.
No Comments Yet